Těšte se na DRACHEN SEELE 7. ;))))))

Tommy *w*

Drachen Seele 7.

31. května 2011 v 0:57 | yukiru Aurosono Traümer alias Tommy |  Drachen Seele/Tommy und Billy


Zdravím vás!Moc se omlouvám za dlouhou,předlouhou pauzu, měl/a jsem teď hodně rušné období :D S mím odpoutáním se od problémů (prozatím) přišlo i pokračování Drachen Seele a jak si můžete povšimnout na "logu" FFky, odhalila jsem své "pravé" jméno..Proč?Protože mě již sralo dělat ze sebe někoho jiného!Takže, pokut si mě chcete najít, zadejte toto jméno do Facebooku a máte mě mit ;) jen prosím, nemusí o mé úchylce vědět celé moje přátelstvo :DDDDDD
Takže.....Přeji hezké čtení :3



"Tome…"Na jeho tváři se rozplývá lehký úsměv.Cítím jeho bezmeznou lásku ke mně, která teď v jeho srdci zažehla. Je tak velká, jemná, ten pocit mnou prostupuje a je až děsivě intenzivní. Ale v hlouby duše začínám cítit že jsem na tom stejně a netrvá dlouho, kdy se moje city k mému drakovi prohloubí ještě více a rozvinou se jako květ.
"Miluju tě…." Zašeptám tiše, skoro neslyšně. Drak se maličko odtáhne a v tlumeném světle mohu vidět jeho velké oči zahleděné někam do prázdna.
"Nemohu říci totéž.." Na chvíli se odmlčí při čemž se jeho pohled ubírá směrem z okna, kde na nás vyhlíží křehce vypadající srpek měsíce. "Cit, který k tobě pociťuji mi draci nijak nenazýváme.. Je pro nás tak drahocenný že pro něj nenalézáme jména." Maličko se pousměje a svými jemnými křehkými prsty uchopí pár copánků spadající mi do tváře a založí je za mé ucho. Opět nastává ticho a já se plně soustřeďuji na to co mi právě řekl. Má pravdu.. Když nad tím tak přemýšlím dochází mi, že mi lidé máme tendenci vše pojmenovávat a tak spoutáme samotný význam věcí a citů.
Nemám co bych na to řekl a tak se položím na záda a vybídnu Billovy svoji hruď. Ten neváhá, stulí se ke mně a v těsném objetí oba usínáme s pocitem bezpečí a klidu.
Ráno
Paprsky slunečního světla se mi zabodávají do očí i skrze víčka. Nevrle se zavrtím ale hned strnu, když si uvědomím že stvoření lehce oddychující po mém pravém boku ještě sladce spí. Opět položím svou hlavu na měkký polštář a zírám do stropu oslňován ranní září. "Dnes by jsme opět mohly vyrazit s Billem ven," pomyslím si. V tu chvíli tvor ležící vedle mě trochu zakmitá sametovýma ouškama a zívne při čemž odhalí hrozivé tesáky. Ještě zastřenýma očima spánkem mžourá okolo sebe až konečně najde mé, zářivě se usměje a jako kočka zapřede a otře se nosem o moji tvář.
"Dobré ráno, Přízraku..," Oslovím svého dračího přítele a podrbu ho za uchem. Následuje slastné "Murr". Drak se začne protahovat a tak mě přinutí vstát. Dnes ráno se cítím na rozdíl od ran předešlých plný síly a tak se okamžitě obleču se slovy "Jdeme ven, neudělej rámus" a sejdu dolů po točitých schodech.
"Bré ráno, bré ráno.." přivítá mě též dobře naladěná mamka připravujíc si snídani.
"Dobré, jdu ven, nejspíš se zdržím…"
"Jo.."odpoví jednoduše máma, čapne svůj toust a sekne sebou k telce. Jen nad ní pobaveně zavrtím hlavou a vydám se z domu.. To na mě již čeká Bill jen v černých mnou opižlaných kalhoto-kraťasech a přátelsky švihá ocasem.
_________________________________________________________________________
Uběhlo již několik hodin. Procházíme se po zdejším parku mezi prastarými duby a stále si máme o čem povídat.
Bill se najednou zastavil. Zaraženě se na něj podívám a sleduji jak se jeho uši snaží zachytit nějaký zvuk. Nervózní výraz, který hraje na jeho tváři nepříjemně nabírá na intenzitě.
"Co se děje?..." Zašeptám tak, abych ho příliš nevyrušoval při hledání zdroje zvuku.
"Nejsme tu samy." Vyřkne a postaví se na všechny čtyři. Jeho hříva táhnoucí se od krku až po konec ocasu se naježí a hřbet ještě více vyzdvihne k nebi. Špička jeho ocasu se nervózně kmitá nad zemí a jeho oči se snaží prostoupit větvičkami a listy lesa.
V tu chvíli se z asi dvacet metrů vzdálené změti keřů vynoří asi dvacet těžkooděnců s paralyzery a s napnutými sítěmi vyzdvihnutými teleskopickými tyčemi vysoko do vzduchu.
"Utíkej!" Zařve drak. Okamžitě se vzpamatuji a utíkám po jeho boku. Běží po všech čtyřech a jen periferním viděním zachytím že se okamžitě během běhu proměňuje do plně dračí podoby.
"Naskoč!"Zařve proti větru.
"Jak?!"
"Chyť se mé hřívy a vyšvihni se mi na hřbet!"
Neváhám a okamžitě popadnu pramen jeho hřívy a v momentu, kdy se trochu přikrčil k zemi, aby mi umožnil snazší přístup se vyšvihnu na jeho hřbet a drak okamžitě vyskočí do vzduchu a pár mocnými máchnutími křídly vystoupal do stametrových výšek.
Letmo se ohlédnu za nás směrem k městu. Na obzoru se lesknou asi tři vrtulníky.
"Musel nás někdo vidět." Vyhrkne udýchaně drak a trochu zvolní své tempo. Není co na to říct.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

čtete naše povídky & Forever a Drachen Seele??

Ano obě! 33.3% (145)
Jen & Forever..:) 23.2% (101)
Jen Drachen Seele...:) 23% (100)
Nn ani jednu...:/ 20.5% (89)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama