Těšte se na DRACHEN SEELE 7. ;))))))

Tommy *w*

Phantomrider - Beautiful Monster 6.

26. února 2011 v 23:23 | Eliotee & Schmetti |  Phantomrider-Beautiful Monster/Eliotee & Schmetti
Eliotee & Schmetti


Tom seděl na své motorce a byl zabraný do jejího leštění. Byla jeho poklad. Láska. Opečovával ji, jako by byla z cukru. Musela být křišťálově čistá. Seděl a poslouchal ticho kolem sebe. Měl s Billem sraz za půl hodiny. Využíval čas k dovedení dokonalosti Hondy.
"Budeš jen zářit, princezno," pohladil červený lak a usmál se. Byl krásný den. Tom si ho hodlal užít.
Bill se mohl zbláznit. Jistě že se mu i přes původní nezdary podařilo znovu usnout, a když se vzbudil, tak s hrůzou zjistil, jak málo času má na to, aby se připravil. Za chvíli měl vyrazit za Tomem, a on nebyl učesaný ani namalovaný. Ba ani oblečený. Poletoval po pokoji jako Sputnik. V jedné ruce hřeben a v druhé řasenku. Nevěděl, co dřív. Chtěl být... no, přinejmenším krásný.
"Sakra! Já absolutně nestíhám. Ty seš prostě blbec, Bille. Vždycky máš času dost, a pak nestíháš," nadával sám sobě.
Odhodil věci, co měl v ruce, na postel a z batohu vyštrachal oblečení. Černé tříčtvrťáky a bílé tílko. Miloval tuhle barevnou kombinaci. Tílko bylo volnější a jeho jedno ramínko mu vždy padalo dolů. Přitahoval tím pozornost. Bill se nasoukal do oblečení a běžel rychle k zrcadlu.
"Seru na to," nestihl by schůzku, kdyby si dával perfektní make-up. Stačil krém na obličeji a černá linka s řasenkou. Podle Billa byl málo nalíčený, ale jeho oči i tak zářily temnotou. Vlasy rozpustil a nechal je spadat na záda a ramena. Zkontroloval se, usmál se na sebe, aby věděl, jak při tom vypadá. Popadl kabelku a letěl z ubytovny jako střela ven.

Tom už čekal. Strašně se na Billa těšil. Rozhlížel se kolem.
"Jsem tu. Ufff..." uslyšel za sebou hlas. Otočil se a tam stál v celé své kráse Bill. Vydýchával se. Tom se usmál.
"Paráda. Sluší ti to," řekl.
"Děkuju," pousmál se Bill a snad i trochu zrudnul. Miloval, když ho někdo obdivoval a vyžíval se v tom, ale lichotky Toma byly jiné. Přiváděly ho do rozpaků.
"Tak pojedeme?" zeptal se Tom. Bill přikývnul a přiblížil se k motorce. Tom k němu natáhnul ruku, on se chytnul a nastoupil za něj.
"Tohle si vezmi," podal mu Tom svou helmu. Měl jen jednu. Bill se zaksichtil.
"No tak, šup," popostrčil ho Tom a Bill si nakonec helmu nasadil.
"Vypadám divně," řekl a spravil si helmu na hlavě.
"Nevypadáš, vypadáš normálně," štípnul jej Tom do boku a zasmál se. Bill se na něj rádoby káravě zamračil a vypláznul hravě jazyk, než přehodil nohu přes Tomovu mašinu a zavrtěl se na sedadle.
"A vidíš? Mám dredy a helmu zároveň," zaculil se Bill. Narážel tak na Tomovo odůvodňování, proč si nemůže dát takovýto účes, jako má on nebo jeho sestra.
Tom jen odvrátil hlavu. Tak teď, babo, raď, řekl si Tom v hlavě.
"Možná mám jiný důvod," zahlaholil šepotavě směrem k Billovi a šlápnul na plyn. Burácející hluk. Řev motorky se roznesl kolem nich. Tom přivřel oči. Miloval zvuk jeho miláčka. Bill se zamyslel. Zase ta otázka. Zeptá se na to Toma. Dneska už se zeptá, ale teď nebylo přes zvuk motoru nic slyšet. Až zastaví, tak se zeptá.
"Drž se pevně," otočil se Tom na něj ještě. Bill přikývnul a přitisknul se k jeho zádům. Tom se rozjel.
***
Uháněli krajinou. Bill si užíval ten vítr kolem sebe a Tomovu blízkost. Jeli dál a dál. Tom se soustředil na řízení. Vždycky byl zodpovědný řidič a kór teď, když nezodpovídal jen za svůj život. Kdyby ublížil sám sobě, mohl by si za to sám, ale kdyby zničil druhému život, neunesl by to. Pevně svíral v kožených rukavicích řídítka motorky a přidal trochu na rychlosti. Cítil kolem pasu Billův silnější stisk. Bill se bříškem namáčknul na Toma a položil si mírně hlavu na jeho rameno.
"Je to úžasný!" zakřičel mu do ucha a zářivě se usmál. Nebylo to vidět pod helmou. Stejně jako nebyl pořádně vidět Tomův úsměv pod maskou.
"Osvobozující!" zakřičel zpátky Tom. "Drž se. Pevně se mě drž!" upozornil jej a zahuntoval motorem. Bill jej silou tiskl. Tom se s nimi nahnul do prudké zatáčky. Kolenem se téměř dotýkal sluncem žhavého asfaltu. Bill mírně vyjeknul. Měl trochu strach. Ne o sebe, ale o Toma, i když věděl, že Tom není žádný začátečník. Ulevilo se mu, až když se Tom s motorkou opět vyrovnal. Ujížděli dál.

Zastavili asi po půlhodinové jízdě. Tom vypnul motor a zapřel se nohou o zem. Otočil se na to klíště na svých zádech.
"Tak co?" zeptal se a trochu se zasmál.
"Jsi fantom silnic," řekl Bill a pustil se. Slezl a málem se mu podlomila kolena. Seděl u Toma přitisknutý jako v křeči, a když teď povolil, mělo to tento efekt. Tom jej zachytil.
"Jsi v pořádku?" staral se. Bill přikývnul.
"Jo, jo, jenom momentální výpadek," zasmál se Bill a sednul si do trávy. Sundal si konečně helmu z hlavy.
Tom svou princeznu opustil taky a sedl vedle Billa. Ten se na něj otočil.
"Jaký důvod?" zeptal se Bill.
"Co jaký důvod?" nechápal Tom otázku.
"Předtím jsi říkal, že to má jiný důvod, že si nemůžeš nechat udělat dredy. Jaký jiný?" zajímal se Bill. Tomův mozek pracoval na plné obrátky. Přemýšlel, co má černovláskovi odpovědět. Tom doufal, že na to Bill zapomene. Ale byla to asi blbost, že by mohl. S Tomovým vzezřením těžko. Ušklíbnul se sám pro sebe a otočil hlavu směrem k nebesům.
"Víš... Královna Příroda si nepřála, aby fantom silnic pocítil na vlastní kůži doteky té věci, jež nese jméno Slunce."
Bill na něj koukal. Strašně se chtěl vyptávat. Chtěl, aby mu Tom o sobě řekl všechno, ale... měl strach. Měl strach, že by se fantom mohl urazit, a to on nechtěl. Pro něj byl Tom moc vzácná bytost. I když se znali velmi málo. Jemu to přišlo jako celý život.
"Svět je někdy tak hnusně nespravedlivý," řekl místo původně připravené otázky. Tom si povzdychnul. Otočil svou hlavu na druhou stranu od Billa.
"Jsi zvláštní. Nebojíš se mě, nehnusím se ti ani přede mnou neutíkáš, a přitom nevíš, kdo jsem, jak vypadám," řekl tiše. Ucítil Billovu ruku na svém rameni.
"Nedal jsi mi důvod se tě bát. Nemám právo tě odsuzovat a nehodlám odejít," řekl stejně tichým hlasem a usmál se.
Pro Billa byl někdo tajemný. Někdo, kdo ho k sobě přitahoval jako náhodu. Jako by byl Bill jakési železo a Tom magnetická síla. Možná v tom bylo něco chemického. Tom klopil pohled. Připadal si jako ohavné monstrum. On sám skoro nevěděl, jak vypadá. Nedivil se všem okolo, kteří jím opovrhovali. Kolikrát ale také slyšel, že se o něm povídá mnoho různých příběhů a smyšleností. Tom na všechny působí tajuplným dojmem. Téměř nikdo nezná pravdu o jeho osobě. Jsou to pouze dohady. Někdo by mohl prohlásit, že kolují mýty.

Tom nechtěl, aby ho Bill litoval. Možná ani Billovi nedošlo přesně, co Tom naznačoval. Stačilo, že byl smutný on sám. Ne, Tom se nelitoval. Ale litoval toho, že vydává špatnou energii. Alespoň jemu to tak přišlo.
"Nikdy nemají důvod se bát... To jen ta brána do světa, která je na mém obličeji. Ta je odrazuje."
"Tak proč jí nesundáš?" vyhrknul ze sebe Bill až příliš rychle. Tom po něm střelil pohledem a Bill si okamžitě měl chuť nafackovat. "Promiň," řekl tiše.
"Protože... nemůžu... prostě... proto," odpověděl Tom na jeho otázku.
Nastalo trapné ticho. Ani jeden z chlapců nevěděl, co říct. Prolomil ho až Bill.
"Nechtěl jsem se tě dotknout, to jen, že... mě zajímáš," chytl jej za ruku jemně.
"To je v pořádku, nezlobím se," kývnul Tom.
"Vážně?" tázal se Bill. Byl nejistý.
"Vážně," odpověděl Tom milým tónem. Bill se pousmál. Tom se rozhlídnul kolem.
"Je tady krásně," řekl.
"Ano, to je. V dobré společnosti je ale dobře všude."
"Uhm, asi ano. Já nevím," zasmál se Tom. "S tebou mi je hezky," položil si hlavu na kolena a sklopil oči do trávy. Malý mravenec lezl po jeho botě. Atmosféra jako by povolila. Smetlo se to napětí a nevyslovené otázky a odpovědi. Tom možná nenapověděl Billovi natolik, aby rozluštil fantomovu záhadu. Vzduch byl horký a zároveň svěží. Přímo na vodní radovánky.

"Tomi, můžu... bude ti vadit, když se svléknu?" podíval se Bill na Toma, rozepínajíc svou koženou bundu. Jedna z jeho oblíbených. "Chtěl bych se trochu opalovat. Je moc vedro a nikdo tu není..."
"No," Tom trošku zčervenal, což ovšem Bill nemohl zaznamenat.

"Samozřejmě. Jen sluneční záře je agresivní. Slyšel jsi o ozónové díře? Zvětšila se."
"Jo, něco jsem o tom slyšel," přikývnul Bill.
"Dej pozor, ať se nespálíš," napomenul ho mírně Tom. Možná mu i záviděl tu možnost svléknout se a vystavit své tělo slunečnímu svitu. Tak rád by to taky udělal.
"Neboj," usmál se Bill a sundal i své tílko.
Tom jej tiše pozoroval. Očima sjel na jeho velké tetování na boku, a poté si všimnul i hvězdičky na Billově břiše. Piercing v bradavce taky neušel pozornosti. Připadalo mu to... sexy. Ano, Bill mu celý připadal sexy.
"To tetování na boku vypadá hodně dobře," řekl Tom. Bill na něj kouknul a mírně znejistěl. Měl tendence se zakrýt. Tomův pohled byl... tak spalující. Víc než samotné slunce.
"Děkuju. To jsem si nechal udělat asi před dvěma rokama."
"Já bych si tetování asi nedal. Nemám to rád, teda hezky se na to dívá, ale ničit si kůži..." nechal Tom plynout větu jako právě vonící letní vánek, laskající Billovu hruď. Bill byl nervózní. Takže se to Tomovi nelíbí. Bylo to ze zdvořilosti. I když... patří k tomuto tématu zdvořilost? Možná ano.
"Jsem posedlý tetováním a piercingama," řekl Bill, podebral svou dredatou půlnoční hřívu a lehnul si do měkké trávy. Zavřel oči. Ihned jej bodaly ostré paprsky do kůže.
"Nemyslel jsem to zle," bál se Tom, aby se Bill neurazil. Vypadalo to tak. Billovi na rtech zahrál úsměv.
"Však to neberu blbě, rozumím ti. Každý má rád něco jiného," otevřel jedno oko a usmál se na fantoma. "Pro mě tetování znamená osobní věci. Zapíšu na svou pokožku své názory, je to jistý druh svobody projevu. Můžu se tak vyjádřit. A své názory, které jsou na mé kůži, zůstanou pořád stejné na vždycky. Nebudu litovat, že je tam mám. Všechno má svou symboliku," vyprávěl Bill pomalu, zatímco se opakoval a Tom jej poslouchal.
"Je hezké, když je někdo sám sebou jisýá a má nějaké přesvědčení," usmál se Tom a lehnul si vedle Billa. Otočil se k němu čelem. Bill jej neviděl, měl zavřené oči.
Tom měl aspoň možnost Billa nerušeně pozorovat. Líbila se mu tahle možnost. Pozoroval každý kousek Billovy tváře.
"Taky jsem rád něčím výstřední," zasmál se Bill a otevřel oči. Hlavu otočil na bok a trochu se lekl, když spatřil Toma tak blízko u sebe. Nelekl se jej... jen to prostě nečekal. Jejich pohledy se opět střetly a tentokrát Bill neuhnul. Vydržel ten elektrizující nápor. Chvěl se, ale nechtěl o tenhle moment přijít. Tomem projela jistá vlna vzrušení a strašně si přál, aby teď na obličeji neměl masku. Chtěl udělat něco, co ještě nikdy neudělal. Chtěl Billa políbit. Nikdy neměl dívku, nelíbal se, nedostal pusu. Tom vlastně nikdy nad svou orientací nepřemýšlel, poněvadž mu nepřipadala důležitá. Láska přichází vždy a je jedno, jestli k muži či ženě. A ač znal Billa pouhé dva dny, jeho osobnost, vyzařující jemností, křehkostí a čistotou, jej naprosto okouzlila. Hypnotizoval Billovy růžové rty. Byly tak jemné, plné a vláčné...

Bill nervózně těkal pohledem, moc dobře viděl, kam se Tom dívá a mrazilo jej v páteři. Zrychloval se mu dech a připadal si snad až stísněně. Tom měl tak... nápornou a zároveň lehkou energii.
"Uh, je horko," zavrtěl se Bill a vyhoupnul se do sedu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama