Těšte se na DRACHEN SEELE 7. ;))))))

Tommy *w*

Phantomrider - Beautiful Monster 5.

26. února 2011 v 23:22 | Eliotee & Schmetti |  Phantomrider-Beautiful Monster/Eliotee & Schmetti
Eliotee & Schmetti

"Bráško, pojď už, jsem unavená!" zatahala Berni Toma za ruku. Ten ji ale ignoroval. Právě s Billem vedli zajímavý rozhovor na téma KISS.
"Jo, za chvíli. - Takže uznáváš, že Tommy je lepší než Ace?" Berni znuděně zívla.
"Jistě, že ano! Je na něj alespoň větší spoleh. Četl jsem tu knížku od Geneho a tam o Aceovi a Peterovi mluví. Jak jsem to dočetl, hned mi byli ještě míň sympatičtí," řekl Bill a napil se své coly.
"A o Paulovi tam mluví moc krásně," dodal Tom a usmál se pod maskou. Také se pomocí brčka napil.
"Jo, to teda jo, ale tak když se někdo zná tak dlouho jako ti dva, jsou spolu skoro 40 let a skoro každý den, tak se nediv, že jsou jak bratři," zasmál se Bill.
"Já chci spát!" zasyčela Berni tak, že se až pár lidí koukalo pod nohy a hledalo hady. Konečně na ní dva páry hnědých očí upnuly pozornost.
"Hurá, už jsem si myslela, že jste v jiné dimenzi," ušklíbla se.

"Doprovodíš mě aspoň na ubytovnu, Tomi?" zeptala se svého bratra. Ten kouknul na ni a pak na Billa.
"Jo, doprovodím. Počkáš tady?" zeptal se a Bill zavrtěl hlavou.
"Ne, půjdu s vámi, a pak se můžeme někde projít, ne? Noc je ještě mladá," usmál se a dopil.
Bernarda měla chuť začít křičet a vzteky dupat jako malé děcko. Nejraději by teď Billovi vyškrábala oči. On byl tak... vlezlý. A Tomovi to bylo jedno! Shit, pomyslela si a krokem jako voják se vydala dopředu.


Tom mlčel a jen si s Billem vyměňovali malé úsměvy. Tom si konečně s někým povídal o Kiss. A Bill úplně stejně. Vilhelm zde byl pouze z donucení sebe samotného. Musel Billa hlídat. Samotného by ho nikam nepustil. I když teď spal a nechával jej si chodit po noci s fantomem.



Tom odemknul pokoj a nechal svou sestru vejít dovnitř.
"Mám ti připravit spaní?" otočila se na Toma. Ten sebou trhnul. Zase se zadíval na Billa. Cítil, jak pod maskou rudne. Berni se zamračila.
"Eeh... cože?" zeptal se nevinně. Slečna protočila oči.
"Jestli chceš připravit..."
"Ne, já to zvládnu. Dobrou noc, prcku," přerušil ji Tom. Zbytek otázky si domyslel.
"Dobrou noc, Berni," popřál jí i Bill.
"Dobrou!" řekla jim oběma Berni a zabouchla dveře, jenom uskočili. Nechápavě po sobě koukli.
"Těmi třemi slovy jsem musel říct něco strašnýho," pronesl Bill.
"Nevšímej si toho, ona je jen ospalá," zalhal Tom. Zamknul Bernardu a s Billem odešel zpět do noci.


***



"Dal bych si pivo," řekl Bill, sedíc zády opřený o kmen stromu. Temnota. Naprosté ticho. Jak zvláštní na tomto festivalu. Chladný vzduch hladil jeho tvář. Chladný vzduch, který Tom na své kůži neměl možnost pocítit.
"Piješ pivo?" zeptal se Tom a zvednul se z lehu do sedu. Rozhlédnul se kolem sebe. Na krajinu. Viděl mnohem víc než Bill. Přejel rukavicí po mokré trávě. Tak rád by pocítil její vlhkost. Přemýšlel, že by si sundal masku a rukavice. Byla tma... A on byl poprvé venku v noci sám. Bez dozoru. Bylo to speciální. Mohl porušit pravidlo, ale... na druhou stranu znal cenu takového činu. Byla moc vysoká.
"Málokdy, ale teď na něj mám chuť," odpověděl Bill na Tomovu otázku. "A ty?"
"Ne, nechutná mi. Dávám přednost nealku," odpověděl Tom. Bill jenom kývnul hlavou, jakože chápe.
"Kolik ti vlastně je, Tome?" zeptal se znovu. Bylo toho tolik, co chtěl vědět. Nejvíce ho však zajímala jedna věc, ale na tu si prostě netroufal se zeptat. Nechtěl by tím Toma urazit nebo tak.
"21 a tobě?" Tomovy oči vyhledaly opět černovláskovu tvář.
"Taky tak," usmál se Bill.
"Dobrá náhoda," usmál se Tom uvolněně a zapřel si ruce o kolena, na něž si položil hlavu. Cítil příjemné teplo, které mu způsobovala Billova přítomnost. Nezažil ještě takovéto uvolnění mezi... přáteli? Tom to neznal.
"Není ti zima?" zeptal se Bill a přisunul se blíž. O kousek. "Moc teplo už není. Nastydneš," odvážil se položit dlaň na Tomovo koleno. Tom se na něj kouknul. Usmál se.
"Ne, jsem v pohodě," odpověděl. Bill přikývnul a chtěl stáhnout svou ruku, ale Tom jej za ni chytnul. Billem jako by projel elektrický proud. Zachvěl se.
"Tobě je zima?" zpozoroval tento pohyb Tom.
"Ne, je mi skvěle," usmál se Bill. Ani tím tak nemyslel teplotu jako celkově svou náladu a vše. S Tomem se cítil nádherně. Jakoby v jiném světě. Všechny problémy nechal v pokoji u Vilhelma. Trochu se při vzpomínce na něj ušklíbnul.
"To jsem rád," řekl Tom, ale i tak objal Billa alespoň kolem ramen. Ten se k němu automaticky opět přitisknul.

Bill oproti Tomovi byl na doteky zvyklý. Znal objetí přátel, objetí z lásky... Tom ani jedno z toho. Toma objímali pouze rodiče a mladší sestřička. Přišlo mu to tak speciální a zvláštní, že si to v ten moment ani nebyl schopný pořádně uvědomit. Držel Billa a jen se culil do tmy s Billem na rameni. Tom žil okamžikem a tyto okamžiky si nehodlal kazit přemýšlením nad tím, že tohle nikdy nepoznal. Teď to měl, tak si toho plně užíval.


"Rád bych měl dredy jako ty a Bernarda," promluvil po chvíli do ticha. Bill se zamračil. Vždyť si mohl takové vlasy udělat. Mohl o sobě rozhodovat. Dospělý byl dávno.
"Brání ti v tom něco?" zeptal se jemně. Nechápal to moc. Tom zkřivil ústa. Nechtěl o sobě mluvit a ničit příjemnou atmosféru, proto použil částečnou lež.
"Jo, nemohl bych nosit pořádně helmu na hlavě."
"Aha," řekl Bill pouze. Opět mu na jazyku tancovala ona otázka PROČ. Proč se Tom skrývá před světem. Proč neodhalí svou tvář aspoň jemu. Vždyť jsou zde sami. Široko daleko nikdo nebyl.


Chvíli bylo ticho.
"Jezdíš na motorce?" zeptal se Bill. Uvědomil si až teď hloubku Tomovy odpovědi. Tom přikývnul.
"Jo, už od 16, ale teď už mám lepší mašinu," pousmál se.
"Wow! To jezdíš už celkem dlouho. Svezeš mě taky?" zeptal se Bill s takový nadšením, jaké mívají malé děti, když dostanou vytouženou hračku. Tom se musel zasmát. Bill byl tak roztomilý.
"Jistě. Třeba hned z... už dnes odpoledne," podíval se na čas a pak na Billa. Ten si zatleskal.
"Oh! Paráda! Děkuji," oči mu zářily štěstím.

Bill se občas choval dost infantilně, což na něm každý měl rád. Billa buď každý zbožňoval, nebo nenáviděl. A Vilhelm na něm jeho dětinskost měl rád. Dřív. A Tomovi se to začínalo líbit též.
"Ale teď už bych měl jít, nechci Bernardu nechávat v takovém prostředí samotnou," řekl Tom a dal Billovi vlasy z obličeje. V hlavě mu zněla jakási zvláštní melodie. Nemohl si vzpomenout, jaký song by to mohl být. Billův obličej byl tak tajemně dívčí. Jeho oči se ve tmě leskly jako kapky vody. Bill byl křišťálově čistý. Tomovi připadal průhledný. Bill urputně přikývnul. Měl radost. Ještě dnes se sveze na mašině. Znovu zatleskal a vyskočil na nohy, pomáhajíc Tomovi vstát.
"Tak pojď. Půjdeme spolu," poskočil vedle něj a spontánně táhnul Toma za sebou, nedbajíc na to, že si neviděl pod nohy. Tom si připadal bláznivě. Možná, že objevil kamaráda. Alespoň na časy festivalu.


***



"Mohli bychom si zajít na oběd. Už mi je na blití z těch konzerv a párků," Bernarda pochodovala po pokoji a opět lamentovala nad jídlem. Bylo něco málo kolem dvanácti hodin dopoledne. Noc, část spánku, byla moc krátká. Nemohla usnout celou dobu, co byl Tom venku s tím divným, černovlasým klukem. Pohádala se s Tomem, jakmile přišel.
"Nejdřív zavolám mamce. Ani ses jí neozvala," odseknul Tom. Měl vztek pořád. Poprvé v životě byl s někým dvě hodiny venku a ona mu to vyčte. Bernarda jenom pokrčila rameny a přešla k oknu. Koukala ven. Tom vytočil číslo a přiložil si mobil k uchu.

"Tome?! Jak to, že se ozýváš až teď?!" vyjekla Tomova máma do telefonu, sotva hovor přijala. Tom protočil oči.
"Ahoj, mami," řekl klidně.
"Ahoj, jste v pořádku?" starala se okamžitě.
"Ano, naprosto v pořádku. Teď půjdeme na oběd, protože mladou dámu už nebaví jíst jenom konzervy," zaksichtil se Tom pod maskou. Bernarda se po něm jenom zle podívala.
"Máš jí tam? Dej mi ji!" přikázala žena a Tom šel tedy s telefonem ke své sestře. Ta si od něj aparát vzala.
"Čau, mami. Co? Jo, všechno v pořádku, jak Tom říkal. Jo, včera byl ten koncert. Jo, jo, paráda... co? Ne, nechceme přijet dřív. Hele, mám hlad, tak ahoj," odbyla dívka svou matku a mobil vrátila zase Tomovi. Ten si jej přiložil zase k uchu.
"Mami?"
"Dej na ni pozor, Tome. Je to ještě dítě."
"Neboj se. Večer se ti zase ozvu. Měj se, ahoj," ukončil Tom hovor a podíval se na svou sestru. Ta dál koukala z okna.
"Dneska hrajou Silverbugs. Budeš tam chtít jít?" zeptal se Tom.
"Jo, když už jsem tady, tak se tam zajdu podívat," řekla Bernarda a přešla ke dveřím. "Pojď, jdeme jíst," řekla a čekala na Toma. Ten si povzdychnul a šel tedy za ní.

***



"Tak jsme zase skončili v Mekáči, bolí mě břicho z těch olejů," zažbrblala Bernarda a zakousla se to hamburgeru. Tom měl na něj chuť také, ale ušpinil by si svou masku. Nemohl tak široce otvírat pusu.
"Buď ráda aspoň za smažený jídlo. Seš pořád nespokojená," pronesl Tom protivně. Bernarda jej už unavovala. Byla dneska nesnesitelná. Vzal ji alespoň dva kilometry od festivalu do fastfoodu. Procházkou pár minut. Při jejich rychlé chůzi. Podíval se na čas.

"Někam spěcháš?" všimla si toho Berni.
"Slíbil jsem Billovi, že ho svezu na motorce," odpověděl Tom. Berni se nafoukla. Měla toho kluka ráda čím dál méně.
"To tu zase budu sama?!"
"Je to jenom na chvíli."
"Jo, na chvíli. Pfff... jako v noci," odfrkla si. Tom si povzdychnul.
"Přej mi to. Aspoň jednou, na chvíli mám kamaráda..." řekl potichu. To na jeho sestru zabralo. Tahle Tomova citová hra. Tom to nedělal schválně, ale vždycky to na jeho sestru působilo. Byla sice naštvaná a měla pocit, že je to od něj podlé citové vydírání, ale uvnitř, v hloubi srdce, věděla, že má Tom pravdu. Znuděně kousla do sousta v ústech a zapřela se loktem o stůl.
"Jsem sobecká a majetnická mrcha, co?" nedívala se na Toma. Teď se mu nemohla podívat do očí. Připadala si nepřejícně. Tom k ní vzhlédl.
"Jo, seš..." brouknul. Byl opravdu naštvaný. Docela. "Ale chápu tě. Vždycky mě máš jen pro sebe... a navíc ho svezu a tebe nechci," natáhl ruku a dotknul se jejího zápěstí. Bernarda sebou škubla, ale nechala se.
"Nechci, aby ti ublížil," konečně spojila jejich totožné oči.
"Jsem zvyklý na opouštění. Ale jsem také vděčný za to něco málo, co tu můžu zažít."
"Já vím," pípla tiše. "Omlouvám se."
"V pořádku," pousmál se Tom.
"Ale stejně ho radši budu hlídat," přisadila si Berni své. Tom se musel zasmát.
"No jo, já zapomněl, že mám s sebou osobního strážce," natáhl k ní ruku a zatáhal ji za dred, co jí visel z culíku. Berni se po něm ohnala.
"To bolí! Za trest mi koupíš ještě zmrzlinu," vyplázla na bratra jazyk. Ten se opět musel smát. Pak vstal a šel pro ni.

***

"Bille, vstávej," uslyšel nad sebou známý hlas. Otevřel oči.
"Co je?" zabrblal.
"Jedeme domů," byl to Vilhelm. Stál nad ním s batohem na zádech. Bill sebou cuknul a posadil se.
"Cože?"
"Slyšíš dobře, jedeme domů," pohodil blonďák svou hřívou, jež mu spadala do očí. "Už mě to tu pěkně sere a nudím se. Taháš se s kdoví kým a mě tu necháváš celé dny a noci!"


Bill se zamračil. Byl rozespalý a nebyl schopný pobrat všechno, co na něj Vilhelm chrlil.
"Cos říkal?" zívnul si a opřel se o zeď u postele. Byl vděčný za to, že spal dole na palandě a on nahoře. I když nechápal, jak v jeho alkoholovém stavu mohl vyšplhat nahoru.
"Kurva, Bille!" vyštěknul Vilhelm a praštil batohem o zem.
"Netřískej s tím, dole je všechno slyšet," podíval se na něj otráveně Bill.
"To je mi u prdele! Koukej vstávat, ať za hodinu stihneme bus," křiknul Vilhelm. Nesnášel, když Bill odmlouval. Vždycky musel být v jejich vztahu ten dominantní.
"Tak šťastnou cestu, já nikam nejedu," praštil sebou Bill zase do polštářů. Neexistovalo absolutně nic, co by ho v tuhle chvíli mohlo z festivalu dostat. Jedině, že by jeho fantom jel domů. Což se ale nekonalo.
"Co prosím?! To je všechno, co mi k tomu řekneš?!" založil si Vilhelm ruce na prsou a koukal zamračeně na Billa. Jeho dvě obočí se spojila v rovnou čáru.
"Ne, ještě něco... šťastnou cestu," řekl Bill prostě a přehodil si přes hlavu deku.
"To už jsi řekl!" zaječel blonďatý ďábel. "Ty vůbec nevnímáš ani sám sebe, co vypouštíš z huby!"
"Nebuď vulgární, zlato," hlesnul Bill a zívnul si do dlaně. "Prostě... nikam nejedu. Můžeš jet sám, mi neříkej, že zabloudíš," ušklíbnul se ironicky. Rád Vilhelma ignoroval a vytáčel.

Vilhelm zuřil. Billa vždy fascinovalo, jak v tomto stavu dokázal během pár sekund několikrát změnit barvu obličeje.
"Nehraj si se mnou, Bille! Vypadni z té postele, odjíždíme! Přijeli jsme spolu, tak spolu taky odjedeme!"
"NI-KAM NE-JE-DU! Je to tak těžké pochopit? Pojedu až s Tomem," řekl Bill klidně.
"Kdo je sakra Tom?!" vytočil se Vilhelm ještě víc. Byl neuvěřitelně žárlivý.
"Kamarád, a už nech těch výstupů! Já chci spát, dobrou noc, " křiknul Bill a zavřel oči. Vilhelm se třepal zlostí.
"Zasloužil bys pár facek!" procedil mezi zuby, popadl svůj batoh a vydal se z pokoje. Bill se pro sebe usmál.
"Vlk taky sliboval," šeptnul si spíš pro sebe a spokojeně odpočíval dál. Věděl, že teď už neusne, ale aspoň válet se mohl. Už měl klid.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama