Těšte se na DRACHEN SEELE 7. ;))))))

Tommy *w*

Phantomrider - Beautiful Monster 2.

26. února 2011 v 23:14 | Eliotee & Schmetti |  Phantomrider-Beautiful Monster/Eliotee & Schmetti
Eliotee & Schmetti

Opravdu bylo horko. Tom si nával tepla uvědomil, až když slezl z motorky na obrovském
parkovišti festivalu. Louka. Sáhodlouhá planina. Zmatek. Nesčetně moc lidí, aut, motocyklů... Kolem stály stánky pro placení a orientaci. Tom parkoval v sekci pro motorky. Sundal rudou helmu z hlavy a přejel si dlaní, schovanou v kožené rukavici, po temeni. Pod maskou se potil. Svědila jej kůže mezi vlasy. Cítil horký, nepříjemný pot a nemohl se poškrábat. Silně přejel konečky prstů po masce, vzdychnul. Toužil zajet pod kůži rukou a pohodlně si ulevit od tekoucího potu. Mávnul nad tím rukou, beztak to nevyřeší. Byl přece zvyklý. Přidělal svou motorovou lásku pevně k sloupci, jenž měl zajistit to, aby motorka nebyla odcizena, a odešel k jednomu ze stánků zaplatit parkovné na ony dva dny. Míjel masu lidí a ignoroval jejich pohledy.

Na tento druh nechápavých anebo znechucených pohledů byl taky zvyklý. Zaplatil a vešel do areálu festivalu. Míjel lidi a poslouchal muziku, která se k němu linula zdálky. Nejbližší stage byla vzdálená, zde byly hlavně stany a stánky s občerstvením a podobně. Taky malá ubytovna pro asi dvě desítky lidí, kteří včas zaslali rezervaci. Tom mezi takové patřil.

Došel tam, nahlásil své jméno a potřebné údaje. Vzal si od slečny recepční klíč, vyhnul se jejímu pohledu a šel najít svůj pokojíček. Vyšel schody do prvního patra a šel dlouhou chodbou. Cestou slyšel přes tenké zdi ubytovny hodně věcí. Milující se dvojce či chrápání těch, co sem přijeli hlavně pít, a to už včera… nebo něčí smích, hádku.



"Nech-mě-na pokoji!" otevřely se najednou před ním dveře a z nich vycouvala vysoká... chlapec? Och ano! Na druhý pohled Tom zjistil, že se nejedná o dívku, ale o chlapce. Ten se na Toma podíval.
"Eeehm..."
"Jo, pardon," řekl chlapec a uhnul Tomovi z cesty. Ten kývnul jako díky a šel dál. Chlapec se za ním se zájmem díval. Tom nad ním příliš nedumal. Bylo hodně zvláštních a zajímavých lidí. On patřil mezi podivíny největší, takže neřešil to, když viděl někoho výstředního. Něčím jiného. Sám věděl, jaké to je nepříjemné, snášet všechnu zvědavost a znechucenost. Vytáhl z kapsy mobil a vytočil číslo své malé sestry, odemykajíc pokoj.


"Noo? Co chceš, Tomi?" ozval se dětsky pubertální hlas na druhém konci. Tom zapadl za dveře a zamknul se. Místnost byla malá, holé, studené zdi. Páchlo to tu plísní. Pokoji dominovala pouze jedna obyčejná palanda a stůl. Tom pokrčil nos a usadil se na matraci. Vrzla. Byla tvrdá.
"No, Bernardo, čekám na tebe. Kdy dorazíš?" optal se celkem mile své ségry. Měl ji rád. Byla sice v pubertě a šíleně jí šibalo, jak tom rád říkal, ale měl ji opravdu rád. Byla jeho malé zlobidlo.
"Za deset minut budu na zastávce kousek od fesťáku. Přijdeš za mnou?" žvýkala mu do ucha.
"Mhm, možná. Je moc velké horko. Chtěl bych si odpočinout," řekl popravdě. Všechno jej tak nepříjemně svědilo.
"Tomi, je ti dobře?" zvážněla. Bála se o něj samozřejmě. Tom se vděčně usmál.
"Ano... neboj se, zlato. Jen jsem unavený. Až budeš tady, zavolej, přijdu dolů pro tebe, ano?" Tom nesměl vozit svou ségru na motorce. Jeho matka mu to nedovolila, ač Bernarda chtěla. Možná by Toma přemluvila, ale on sám si to nepřál. Nechtěl mít na svědomí něco, co by se jí mohlo stát, byť sebemenší škrábnutí. Děsila ho představa, že by se jeho malé sestřičce něco stalo.
Přešel malou místnost až k oknu. Tohle bude velká akce. Všude, kam dohlédl, bylo plno. Tolik lidí nečekal, ale čemu se divil? KISS jsou přece legenda! Na chodbě uslyšel křik. Povzdychnul si. Tady se asi vážně pořádně nevyspí. Šel tedy ven z pokoje se podívat, co se děje.


"Neslyšel jsi mě?! Řekl jsem ti, ať na mě přestaneš sahat!" byl to opět ten chlapec a odstrkoval od sebe jiného. Ten byl stejně vysoký jako on, jen jeho vlasy byly blonďaté.
"Nebuď jak hysterická baba. Bude se ti to líbit," chytil blonďák černovlasého chlapce opět za zápěstí. Tom je pozoroval ze dveří. Ten černovlasý chlapec byl zvláštní. Měl tvář dívky a přece v něm bylo něco mužného. Byl tak jemný, a zároveň tak silný. Jak to, že si toho nevšimnul napoprvé.


Černovlasý chlapec se opět blonďákovi vyškubnul, a za toto jednání mu na jeho bledé, bezchybné tváři přistála facka. Tom sebou cuknul a vyrazil ze dveří.
"Nemyslíš, že to už si přehnal?" chytnul blonďáka za paži a podíval se mu přísně do očí. Ten přísný pohled musel jít vidět i za maskou.

Blonďatý kluk se mu snažil vytrhnout, ale Tomův stisk byl přespříliš silný. Jeho zápěstí bělalo a Tomův pohled byl nesnesitelný. Musel uhnout očima. Ten tajemný chlapec v masce, Tom, působil tak zvláštně a temně, že se mu téměř nikdo nedovedl dívat do očí déle než pět sekund. Pokaždé všichni uhnuli. Báli se ho.
"Pusť mě," škubal sebou. Tom ho od sebe odstrčil a popošel krok dozadu.
"Ještě jednou uslyším nebo uvidím, že něco někomu provádíš..." zahučel výhrůžně s rukou v pěst. Nedopověděl. Blonďák se mu nakonec vyškubnul. Hodil ještě pohled po černovlasém chlapci a odkráčel zpět do pokoje. Zabouchnul za sebou. Tom se na černovláska podíval.


"Jsi v pořádku?" zeptal se ho. Chlapec jenom šokovaně přikývnul hlavou. Sjel Toma pohledem. Fascinoval ho čím dál víc.
"Opravdu? Neudělal ti nic? Musela to být silná rána," staral se Tom. Možná měl odejít, ale přišlo mu lepší zůstat.
"Jo, jsem v pořádku. Tohle dělá vždycky. Opije se a pak je z něj nechutný nadržený prase! Díky za pomoc," řekl chlapec a zaklonil hlavu dozadu. Uhladil své vlasy a stáhnul je gumičkou. Pak se podíval zase na Toma.
"To je v pořádku, nemusíš děkovat," usmál se Tom. Tento úsměv však černovláskovi, který teď působil jako ta nejkrásnější gejša, zůstal skryt pod maskou.
"Já jsem Bill," natáhnul k němu chlapec ruku. Tom mu ji podal taky. Bylo by slušné si teď sundat rukavice. Tak se to aspoň učil ve společenských vědách.
"Tom," představil se taky a lehce Billovu ruku stisknul.

Bill se mu snažil dívat do očí, ale po dvou sekundách uhnul. Mráz po zádech mu to nedovoloval. Byl to podivný pocit chladna, míchajícího se s horkem. Zvláštní. Držel Tomovu ruku v stisku a myslí byl ztracený kdesi mimo dimenzi.


"Musím jít. Čeká na mě ségra," špitnul Tom, když mu mobil začal vyhrávat songem od Kissáků. Stáhl ruku zpět a vrazil ji do kapsy. Kůže vrzla. Voněla. Tom měl několik kusů kožených obleků speciálně pro něj. Měl barevné kombinace. Ale převážně nosil černou v kombinaci červené, přesně jako teď. Hodila se mu k motorce. Když už měl být monstrum, tak alespoň něčím pěkné monstrum. I když... Tom si nepřipadal hezký ničím. Nepřipadal si hezký, a přitom pořádně ani nevěděl, jak vypadá. Ve tmě se hodně špatně dívá do zrcadla. Billovi ovšem přišlo, že tento kluk musí být přinejmenším nádherný.


Stáhnul taky svou ruku a jen němě přikývnul. Sledoval Toma, jak přijal hovor, a rychlým krokem se vydal ke schodišti a pak dolů. Když se mu ztratil z dohledu, stočil pohled na dveře, za kterými byl jeho opilý přítel. Nakrčil nos a pak se vydal taky ven. Potřeboval se provětrat. I když v tomhle počasí...


"Tomi! Tady jsem!" křiknul vysoký dívčí hlásek a Tom se po něm otočil. Kousek od něj stála jeho sestřička a nad hlavou mávala batohem. Usmál se pro sebe a šel za ní. Ona mu vyšla naproti, a když k sobě došli, odhodila batoh a skočila na Toma.


"Nazdar, prcku," zasmál se Tom a objal svoji sestřičku. Dostal od ní pohlavek. Berni nesnášela, když jí Tom nebo kdokoliv takhle říkal, ale věděla, že Tom to myslí jen z legrace. Tom se znovu zasmál a pustil svou sestru na zem. Vzal její batoh.
"Jaká byla cesta?" zeptal se a společně se vraceli na ubytovnu.
"Celkem v pohodě, jenom jsme asi půl hodiny zůstali trčet v koloně kousek za Berlínem. Pfff... no otrava. Jsem přečetla celý Bravíčko i pozpátku," postěžovala si Berni a stáhla svoje dredy do gumičky. Tom tomu říkal nezkrotná háďátka.

"Jsem zvědavý, kdy tě přestanou tyto hadi v hlavě bavit. Už je máš dva roky," neodpustil si ji nepošťuchovat a zatahal ji za jeden dred v ohonu. Líbily se mu. Tak trochu jí je i záviděl. Kdyby mohl, dal by si na svou hlavu vytvořit něco podobného.
"Nepřestanou. Mám je i kvůli tobě, bráško," usmála se na něj a nechala se vzít za jeho ruku v kožené rukavici, když přecházeli přes přechod. Měla být jako dozor Toma, ale on hlídal ji. Byla ještě dítě.


Bernarda byla překrásná dívka pubertálního věku. Špinavé blond vlasy byly zcuchány do upravených dredů, o něž se pilně starala s pomocí Toma. Jemný oválný obličej, pěkně tvarovaný nos, oči tvaru mandlí a smyslně vykrojené rty. Nosila rockové oblečení s různými řetězy a doplňky. Mnohdy její móda zasahovala do hip hop stylu. Ač to Tom nevěděl, byl pod svou maskou téměř kopie své sestry. V mužském podání.


"Už jsi ubytovaný?" ptala se. Stáli na druhém přechodu pro chodce. Tom ji pevně svíral v dlani.
"Mhm, jo. Ale netěš se. Je to hnus. Páchne to plísní, zima, jedna hnusná palanda..." udělal zhnusený obličej, který Bernarda nespatřila. Bylo jí jasné, že se Tom ksichtí.
"Ooh, asi budeme spát venku. Nebo ne, chci mít horní palandu. Že mi to dovolíš?" mírně našpulila rty s prosícím pohledem a ukázala fuck off na nějakého týpka, co procházel okolo a zíral na Tomovu postavu jako na něco z vesmíru. "Čůráku," ulevila si jeho směrem.
"Berni..." zahučel. Nepřál si, aby byla sprostá.
"Nebudu se dívat na to, jak ti nějací kreténi tohle dělají," osopila se. Tom ji něžně pohladil po tváři. Tak rád ji hladil, když neměl zahalené ruce... Chtěl by to teď udělat.
"Já vím, zlatíčko. Děkuju ti," šeptnul a vzal Bernardu na posed za jeho krkem. Dívka se tiše zasmála a položila své dlaně něžně na Tomovu hlavu. Ten se pro sebe pod maskou usmál a vydal se s ní k ubytovně.


Bill zatím líně bloudil po areálu. Neměl co dělat a vlastně se mu ani nic nechtělo. Koupil si u stánku vodu a procházel to dál. Jeho oblíbená kapela měla vystoupit až kolem desáté večer a ti, co hráli teď, mu nic neříkali. Vlastně ani muziku nevnímal. V myšlenkách se mu usadil onen fantom z chodby, který ho zachránil před opětovným, nechtěným stykem s jeho přítelem. Byl zvláštní. A ty jeho oči - byly tak tajemné a uhrančivé. Billovi nikdy nedělalo problém se někomu do očí dívat třeba půl hodiny - až teď. Tohle prostě nedokázal. Tom ho úplně spaloval.

"Hey! Bille!" ozvalo se za Billovými zády. Jmenovaný sebou škubl a prudce se otočil. Jeho pseudo dredy jej téměř švihly do obličeje.
"Co chceš?!" štekl po blonďákovi. Nechtěl ho u sebe. Neměl na něj náladu. Litoval toho, že jej sem vůbec bral. "Řekl jsem ti, Vilhelme, abys na mě nesahal!"
"Nebuď citlivka, zlato. Nic ti nedělám," zasmál se opilecky jeho přítel a stoupnul si naproti němu. Billovi bylo zle. Počasí bylo nepříjemně horké, paprsky škodlivě bodaly do kůže, jelikož ozónová díra se zvětšila. Vzduch kypěl těžkou vlhkostí. Večer bude pršet, hlásala předpověď.


"Seš opilý, dej mi pokoj," odvrátil Bill hlavu. Otočil se k němu se založenýma rukama za zády. Blonďák kolem něj ovinul paže a naklonil se k jeho uchu.
"Vždycky děláš drahoty, že tě to ještě baví. Stejně vždycky povolíš," šeptnul mu a chtěl jej políbit, ale Bill využil jeho zpomalených reflexů a odstrčil ho od sebe.
"Jsi prase!" řekl prostě a vydal se pryč. Zkontroval čas. Kéž by tak mohl ty mizerné hodiny popohnat. Chtěl už stát v kotli a naplno si užívat té úžasné atmosféry a show, kterou koncert KISS představoval.


***


"No, Hilton to teda vážně není," konstatovala dívka, hodila svůj batoh na zem a přešla těch pár kroků od dveří k oknu. "Aspoň, že výhled je odtud dobrý," rozhlédla se po areálu. "Kdy že začíná ten koncert?" ohlídla se ještě po svém bratrovi.


"V deset, ale jestli tam nechceš jít, můžeš zůstat tady," odpověděl Tom a přešel za ní.
"To ani náhodou. Já se sem netrmácela až z Magdeburgu, abych zůstala zavřená na pokoji. Tak lehce se mě nezbavíš, bráško," ušklíbla se Berni a jemně praštila svého bratra do břicha. Ten se jen zasmál a objal ji kolem ramen.
"Nakonec... jsem rád, že jsi tady. Aspoň je tu někdo, kdo mě nebere jenom jako toho divného," řekl a pohladil ji po ruce. Tak rád by teď měl svou masku pryč a vtisknul jí polibek na čelo.
"Ser na ně, jsou to dementi," řekla a opřela se o svého brášku. Tom voněl. Cítila z něj domov. "Chceš se pomazlit? Poznám to na tobě," šeptala mu do koženého oblečku na břiše.
"Mám masku a kůži..." zahučel Tom. "Ale... jo, pojď se mazlit."


*flashback*


"Bráško, tak šup," hnala jej devítiletá holčička po černo černé tmě sklepního pokoje, přímo k posteli. "Tady můžeš být normální, Tomi, sundej si to už!"
"Už jdu, musíš počkat," smál se potichu a sahal po nábytku, aby věděl, kam šlape. Byl zvyklý na tmu, ale dnes jej bolely oči a nebyl schopný vidět obrysy ve tmě. Tom byl zkušený skoro jako slepec. Alespoň zde ve svém speciálním pokoji a koupelně, kterou mu vybudoval jeho nevlastní otec, už když byl malý chlapec.


Malá holčička čekala již na posteli, a vrtěla se z nedočkavosti, kdy už konečně bude její starší bráška u ní a bude se jí věnovat.
"Tomi, už sis sundal masku?" ptá se zvědavě. Tom překročil kytaru, která ležela na zemi a hrozivě zaduněla. Drknul do ní špičkou nohy.
"Ještě ne, teď jsme přišli, blbko," rýpnul si schválně. Ze srandy. Bernarda se afektovaně nadechla, že něco řekne, ale Tom ji umlčel. Padnul na postel a převalil ji pod sebe. Strhnul si z hlavy a obličeje masku a vypláznul na ni jazyk. Chytla jej za něj a Tom zaprskal.


"Potvoro," zasmál se. Připadal si konečně volnější. Mohl hýbat obličejem, jak jen chtěl. Nic jej neomezovalo.
"Převlíkni se," řekla mu Bernarda a hledala na jeho zádech zip, dávajíc mu dětskou pusinku na obličej. Vždy si to užívala, když mohla být u svého bratra, a to bez jeho ochrany těla a obličeje.
"Jo, ale pusť mě," kousnul ji do nosu a zachrochtal. "Připrav se na bitvu. Zlechtám tě, až se počůráš," dával ji do obrazu, co se s ní chystá dělat a slezl z postele. Přešel ke skříni a otevřel její dvířka, kde bylo zrcadlo. Zamžoural do něj. Nic skoro neviděl. Nemělo to cenu. Kór dneska. Raději nad tím mávnul rukou a promnul si obličej. Poškrábal jej. Svědil. Vytáhl ze skříně extrémně volné hip hopové oblečení XXL velikosti a jako se had svléká z kůže, tak se svlékl z kůže Tom. Nosil takovéto volné věci pouze zde v pokoji. Neměl rád tento styl, ale s koupelnou to bylo jediné místo, kde se mohl uvolnit a Tom se chtěl cítit volně. Aby jej nic netlačilo.


Sotva dooblíknul poslední kousek oblečení, jeho malá sestřička mu už zase visela zezadu na krku. Koukla do zrcadla na Tomův odraz. Viděla stejně dobře jako on, a to i dneska. Sledovala svého bratra a snažila se ještě víc zaostřit jeho obličej. Tom znervózněl. Nesnášel ticho. Otočil svůj obličej k Berni.
"Co je?" zeptal se. Dívka zavrtěla hlavou.
"Chtěla bych, abys takhle bez masky mohl chodit pořád," šeptnula dívka. Rozlítostnilo ji to. Chtělo se jí plakat. Tom si ji stáhnul ze svých zad do náruče a objal ji.


"Proč je svět takový zlý? Vždyť ty si to vůbec nezasloužíš," vzlykla. Na svůj nízký věk byla velice chytrá a citlivá. Chápala vážně věci, a co se týkalo jejího bratra, brala ještě vážněji.
"Pšššt," tišil svou sestru Tom, hladil ji po vlasech a mlčel. Co jí na to měl odpovědět? Sám netoužil v životě po ničem jiném než alespoň po pár hodinách na slunci. Sám nevěděl, proč zrovna jeho potkal takový osud. Objímal svou sestřičku a ona objímala jej. Tulila se k němu. U nikoho jí nebylo líp než u Toma. Jedině on ji dokázal vždycky uklidnit, potěšit - a stejně tak ona jej.


*konec flashbacku*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama