Těšte se na DRACHEN SEELE 7. ;))))))

Tommy *w*

Obchod s Lidmi 3.

27. února 2011 v 11:05 | Disturbed Angel |  Obchod s Lidmi/Disturbed Angel
Disturbed Angel


"Tome, jsi si opravdu jistý, že to chceš vidět? Hoši říkali, že to není hezký pohled," Tom přikývl. Jednoznačně chtěl vidět to tělo. Ve skrytu duše marně doufal, že by to nemusel být Bill. I když na druhou stranu ne, on nechtěl, aby byl mrtvý. Ale kdyby to byl jeho bratr, měl by alespoň jistotu, že už ho má u sebe a sám by věděl co dál. Měl by jistotu, že po smrti se spolu jednou sejdou. Neprodlužoval by to.

Tom se celou dobu díval z okýnka na ubíhající cestu. Cestu z Berlína do Hamburku znal nazpaměť. Několikrát musel odjet. Ať už kvůli práci nebo jej Hamburg přivítal kvůli úplně jiné záležitosti. Ono taky nebylo co plést a kde se ztratit. Teď si ale všímal věcí, které vždy ignoroval. Billboardy všude, kam se jen pohnuli. Transparenty upozorňují na MC´ Donald Drive každých 15 kilometrů. Bill miloval Big Mac a čokoládový Shake. Sakra, co to plácáš, Tome? Bill pořád miluje fast foody. Prolétlo mu hlavou. V duchu si sám nadával. Prostě si nepřipouštěl, že by jeho bratr byl mrtvý. Že by mohl být mrtvý. Až ho uvidí na vlastní oči, jak někde leží, a až se sám přesvědčí, že jeho srdce netluče, tak potom bude věřit smrti svého dvojčete. Ale on to necítil, necítil smrt. Cítil, že Bill žije. To je to, co bylo vždy mezi dvojčaty. Nějaký způsob telepatie. Nejde to přesně vysvětlit. Člověk to doopravdy nepochopí, pokud to nezažije.
"Nechceš se někde zastavit?" řekl najednou Andreas. Tom na něj otočil hlavu, a když se blonďák na malou chvíli také koukl, střetli se pohledem. Tom zakroutil hlavou. "Dobře, tak pojedeme non-stop," pousmál se Andreas. Tom se jen znovu koukal z okna na ubíhající krajinu. V jeho obličeji nebyl náznak jakékoli grimasy. Měl naprosto neutrální výraz.

Tom moc dobře věděl, co všechno pro něj Andy dělal. Byl mu za to vděčný, moc vděčný. Jen to nedával najevo. Asi to neuměl tak dobře, jak by měl. Zvlášť proto, že neměl důvod kupit v sobě radost. Je to ironicky směšné. Nemohl se plnit radostí, schovávat si jí. Protože on sám se moc neradoval. Kdyby řekl, že vůbec, tak by lhal. Ovšem doopravdy nebylo moc světlých vzpomínek, hezkých momentů, na které by si vzpomněl. Možná raději nechtěl vzpomínat, protože všechno se nakonec stočilo k Billovi. Jeho bratr byl s jeho životem tak silně spjatý, že nebyla chvíle, kdy by na něj nemyslel.

Cesta netrvala dlouho, provoz byl minimální. Uprostřed pracovního týdne nikdy nebyly zácpy. Když se pomalu blížili k Hamburskému přístavu, Andy si všiml, že se Tom na svém sedadle napřímil a začal sledovat cestu přímo před nimi.

"Horatio, můžeš mi říct, kde to je?" Tom se znovu otočil na Andyho, který zastavil. Rozhlížel se okolo a telefonoval. "Takže v tom skladu? Sakra, je to tady úplně jiné."
Copatý chlapec se také začal dívat kolem sebe. K přístavu samotnému by trefil, ale oni už zajížděli do částí, které mu byly absolutně neznámé. Nepoznával nic kromě vodní plochy, podél které jeli stále dál. Předpokládal, že je to Labe.

"Mhmm, dobře. Počkej!! Jojo, vidím tě. Jedu tam!" řekl Andreas. Položil telefon na protiskluzovou destičku na palubní desce. Rozjel se k budově, kde u vchodu stál chlápek v kožené bundě a brýlích na očích. Vypadal protivně, ale jakmile Tomův kamarád i s ním vystoupili z auta, tak si ten chlap sundal brýle a usmál se.
"Čau kámo," řekl a plácl si s Andym. "Nevěděl jsem, že máš zájem o takové zboží," řekl se smíchem a sjel Toma rychle pohledem. Hned ovšem uhnul. Všichni tři vešli dovnitř a za nimi se s rachotem zavřely obrovská plechová vrata.
Ve skladu bylo mnoho věcí. Tom by se možná i zastavil a některé z nich prozkoumal. Teď ho ale nějaké věci okolo vůbec, ale naprosto vůbec nezajímaly. Rychlým krokem šel těsně za Andreasem, který držel krok s Horatiem. Vůbec se mu ten chlap nelíbil, ale věřil Andymu, to bylo důležité.

Po malé chvíli se začali blíži k velkému kontejneru, které vozí obrovské nákladní lodě. Najednou se ozval křik. Tom zbystřil, i když věděl, že to byl ženský křik. Najednou nějací dva muži násilně vyvedli z toho kontejneru mladičkou Asiatku. Něco říkala, ale nikdo jí zřejmě nerozuměl. Každý by však poznal, že ta slova jsou zoufalá. Měla strach a bránila se. Byla drobná, takže neměla šanci proti jednomu, natož proti dvěma mužům. Tom udělal krok vpřed, chtěl jí instinktivně pomoct, ale na hruď mu dopadla Andreasova ruka.
"Do toho se, Tome, nepleť," šeptl naléhavě. Tom se na něj chvíli díval a pak se znovu otočil na vzdalující se tři osoby. Zůstal stát na místě, i když už kamarádova ruka byla dávno pryč. Místo toho ho vyrušil hlas.
"Andreasi, co je to za týpka?" ptal se ten muž v kožené bundě, Horatio, mladého blonďáka. Ten se koukl na Toma a zpět na muže. "Má stejný zájem o takové zboží jako ty a jiní chlápci z tohohle oboru."
"Vypadá novej."
"On už má nějaké zkušenosti. Jen mi ukaž, co jste našli. Víš, že je to důležité."

Muž kývl a na chvíli odešel. Andy přešel k Tomovi.
"Takhle je to tu vždycky Andy?" řekl tiše. Nikdo ho snad ani nemohl slyšet, ale ke světlovlasému chlapci se tahle věta přece jen donesla. On jen přikývl.
"Myslel jsem, Tome, že to víš. Víš, jak to tu chodí. Za tu dobu jsem myslel, že už sis… tak nějak zvykl."
Chlapec zatřepal hlavou. Černé copánky, co měl na zádech, mu přepadly na bok přes ramena. Pořád se díval směrem, co ti muži odtáhli tu dívku. Kde je jim asi konec teď? Znovu zatřepal hlavou a otočil se směrem, kterým poodešel Andreas. Muž už se vrátil a v ruce držel malý látkový pytlík. Raději zůstal opodál a sledoval záda svého kamaráda.
Ten převzal balíček a otevřel ho. Vytáhl pár věcí. Chvíli je pozoroval a pak je rychle hodil zpátky. Otočil se na Toma, který na něj koukal s otazníky v očích. Andy natáhl ruku i s pytlíčkem a během chvíle už byl v Tomových dlaních. Ruce se mu třepaly. Otočil se zády k oběma. Byli tu i jiní lidé, ale ti si jich nevšímali. Chodili sem a tam. Měli zřejmě dost svých činností a nějaký Horatio, Andreas a už vůbec ne Tom, ho nezajímali.

Když Tom zalovil v pytlíku, zamračil se. Až když vytáhl první předmět, čelo se mu znovu narovnalo. Vydechl. Byl to náramek. Poznal by ho všude. Tenhle náramek dostal jeho bráška na 17.narozeniny od jeho matky. Simone si vždycky víc vyznala v kupování cetek, co by se Billovi líbily, víc než Tom. Během vteřiny měl ruku v pytlíku znova a vytáhl malého plyšáka. Byl miniaturní a vlezl se přesně do dlaně. Tomovi se vehnaly slzy do očí, ale držel se. Nechtěl brečet, ne teď. Byl to malý lvíček. Dal ho Billovi on sám pár dní po tom, co si Bill nechal u kadeřníka udělat jeho lví hřívu. Byl na ni tehdy tak pyšný. Ten lev byl značně ošumělý a velmi ušmudlaný. Tom se divil, že tolik let vůbec vydržel v jednom kuse. Mnohem víc ho ale zajímalo než jeho stav, kde je jeho majitel.
Znovu sáhl pro zbytek obsahu pytlíku a jediné, co v něm zbylo, byl nějaký deníček. Nebyl malý, ale ani nijak velký. Rohy byly odrbané a vazba porušená - na první pohled nebyl nejnovější. Tom jej vzal do ruky a zbylé dvě věci hodil zpět do textilního obalu.
Roztřepanýma rukama otevřel první stránku. V pravém rohu dole byly pouze tři řádky, i ty však stačily k tomu, aby Tom poznal, že je to Billovo písmo.
Bill Kaulitz
1.9.1989
Magdeburg-Loitsche, Německo

Tom ho zaklepl a schoval ke zbytku věcí, které patřily Billovi. Prudce se otočil k Andreasovi. "Kde je?" řekl a pozoroval svého přítele. Ten jen mlčel a roztěkanýma očima ho sledoval. "Andreasi, je tam?" řekl Tom a kývl k tomu kontejneru. Andy pořád mlčel, tak se tedy Tom odhodlal a vyšel k němu.
"Kam si sakra myslíš, že jdeš?" vykřikl Horatio a už držel v ruce zbraň. Mířil s ní na Toma. Ten stál na místě. Jednou nohou už stál na plechovém spodku toho kontejneru. Byl otočený bokem dovnitř a bokem ven, na Andyho a Horatia. Na moment otočil hlavu do tmavého prostoru. Zahlédl obrys těla, které leželo zhruba uprostřed. Z takové vzdálenosti a tmy nemohl rozeznat vůbec nic. Ovšem zevnitř kontejneru šel neuvěřitelný zápach. Otočil hlavu zpět a zahlédl zbraň, která mu mířila přímo na hlavu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama