Těšte se na DRACHEN SEELE 7. ;))))))

Tommy *w*

Memoryless..

31. ledna 2011 v 22:54 | Tommy |  Memoryless/Tommy

memoryless



Slibované Video které mě inspirovalo k psaní této FF...K povídce doporučuji stáhnout si X-Ray Dog - Breathing Space(hudba ve videu) která by měla doprovázet text během celého vašeho čtaní tak jako jsem FF při této melodii psal.

Vše začalo pouhou nevinností.Hledali u sebe bezpečí a pochopení.Ale to vše se zvrtlo i do něčeho jiného.Přece jen jaký cit může provázet osobu,která je vám tak blízká?Ten cit si nevybírá. Není možné ho ovládat.
Člověk si musí vybrat.Dát mu volnost a nechat ho kvést do krásy a jemnosti,nebo ho potlačit, a navždy se tak vzdát toho, co je pro nás tak důležité a co mnozí ani  nemají možnost pocítit pod rouškou zármutku,strachu a beznaděje.

rok 2007

Studený vítr vál přes střechy domů tohoto  města protkávajíc temnotu noci a odebíral teplo z rozechvělých těl obou mladých lidí sedících na jedné z nich.
"Tome?"Zeptal se černovlásek choulící se v bratrově náručí a hřející  se o jeho hruď.
"ano?.."
"Zůstaneš navždy se mnou?I kdyby se dělo cokoli?.."V černovláskově hlase byl patrný smutek a obavy.
"Navždy..I kdyby všechny hvězdy zmizeli a na nebi by zavládla hustá tma...My ho spolu rozzáříme.." Odpovědělo starší dredaté dvojče pevně svírající druhé.Tomova slova Billa vždy utěšovala a vždy ho ujistila o jeho blízkosti jak fyzické,tak i duševní.
Na střechu jejich domu vždy chodili pozorovat hvězdy a povídat si o všem co je napadlo a o tom,o čem by si s nikým jiným povídat nemohli.
"Tome?....,"Zašeptal Bill o něco tišeji než před tím a ještě víc se natiskl na chladnoucí tělo svého bratra,"Co je láska?.."
"Proč si myslíš že zrovna já to vím?"
"Vím to."Řeklo přesvědčeně černovlasé dvojče a zvedlo pohled ke svému bratrovi.
"Nevím jestli to vím,ale myslím si,že to je něco co když jednou pocítíš tak se toho už nikdy nemůžeš zbavit..Pocit který k té osobě budeš cítit i kdyby udělala cokoliv..Teda pokut to je pravá láska..Ta je bezvýhradná...."S posledními slovy se trochu zachvěl.
"Miloval si někdy?..."Billovi otázky nikdy neznali konce,stále měl na co se ptát, obvzlášť když se už tak brzy stali slavnými.
"Myslím že ne..Naše sláva mi to moc nedovolila.."odpověděl a zavrtěl se aby ulevil ztuhlým a zdřevěnělým nohám od už dlouhého sezení na hliněných taškách.To co řekl však nebyla tak docela pravda.
"Já jo."Zašeptal Bill a opět se položil do bratrova náručí.
"Koho?"
"To si nepamatuju..."
"Jak si tohle můžeš nepamatovat Bille.."
"Prostě Nepamatuju..."Bill si to moc dobře pamatoval,a nejen to.. Stále miloval ale nikdo to nesměl vědět.Nechtěl to vědět ani on sám,byl by šťastnější kdyby ten cit nikdy necítil.
"Pojď už dovnitř.."Rozhodlo starší dvojče,opatrně se vysmeklo spot Billa a pomohl mu vstát na nohy.Oknem se protáhli do Billova pokoje.
Tom šel do toho svého a vysvlékl se ze své teplé ale do té zimy nedostatečně huňaté mikiny a vlezl si do svých boxerek na spaní.Bill se už dávno zahalil do peřin ale stále nemohl usnout.
"Tome?.."Houkl prostorami jejich domu a čekal na odezvu svého protějšku.Místo ní se však ve dveřích hned zjevil a přisedl si k němu na postel.
"Copak?.."Zeptal se s jemným úsměvem na tváři a prohrábl Billovi jeho dlouhé havraní vlasy které místy projasňoval bílý pramínek.
"Poď na chvilku ke mě..."zaprosilo mladší z dvojčat a maličko poodhrnulo přikrývku s tichým gestem aby si Tom přilehl k němu.Byl to jejich obvyklý rituál "mazlení a dodávání 'mateřské' lásky",které teď měli oba málo když byli už "dospělý" a bydleli sami.
Tom se malinko pousmál a neváhal.Pomalými pohyby se vměstnal pod přikrývku vyhřátou bratrovým tělem které se okolo toho jeho hned ovinulo.Tom Billa s jemností hladil po rozpuštěných vlasech vonících po vanilce a kokosu a stale mu říkal lichotivá slůvka dokut Bill neusnul.



rok 2011
"Krásné vzpomínky."Hlesne Tom tiše do větru který  vysušuje slané kapky které po sobě zanechávají vlhkou cestičku.Opět sedí tam kde kdysi sedívali.Už je to skoro pět let co se vše změnilo.Jejich důvěra se vytratila,oba se odcizili."Za všechno můžu já.."Jeho hrdlo se mu svírá a  touží se rozkřičet na celé město,ukázat všem a hlavně jemu jak moc trpí.
Jediné čemu vděčí za to co se stalo byl cit.Cit kterému se říká láska a ten kterého zasáhne se musí rozhodnout jak s ní naloží.Oba si nevybrali stejně..
flashback

1.9.2007-narozeniny

 Celý den proběhl perfektně.Oslavili ho společně s rodinou,přáteli,ostatními ze skupiny a s producenty v  hamburském In-Clubu IndoChine.Pozdě nad ránem po slavnostním přípitku se konečně dostali domů.Oba byli naprosto vyřízení z celodenního slavení ale díky tomu že tam byla i rodina nemohli vypít víc jak půlku šampaňského a tak nebyl ani jeden opilý.Bill se znaveně svalil na postel ruce roztažené doširoka okolo sebe,nohy volně spuštěné z postele a tiše pozoroval strop.Něco se mu zdálo jiné.Jako by něco mělo přijít,něco co nemůže zastavit a něco co dost razantně změní situaci.
"Billy?.."Hlesl Tom a opatrně nakoukl do bratrova pokoje.Když viděl že ležel ještě v oblečení ze slavnosti a bezduše zíral nad sebe, měl až pochyby jestli měl udělat to co chtěl.Opatrně  vešel do pokoje,který byl osvětlen pouze malou lampičkou v rohu místnosti a zahaloval prostor medovým světlem.Trochu poodstrčil bratrovu ruku a položil se vedle něj opírajíc se o levý loket.Mlčky si ho přitáhl blíž.Po Billově tváři se tiše svezla malá křišťálově čirá perlička a zanechala po sobě slanou,pomalu vysychající cestičku.
Tom vztáhl ruku k jeho tváři a palcem setřel malou slzu,ale po ni se objevily další a další.Pomalu si bratra přisunul ještě blíž do svého náručí a hlavu mu podepřel levou rukou a hladil ho po jeho hebkých vlasech.Zahrnoval ho lichotivými slůvky a pokládal na jeho tvář letmé polibky,ale podvědomě se přibližoval k jeho rtům.Hladce se třel o jeho kůži a něžně slíbával slané kapky.Najednou pod svými polštářky cítil ty Billovo.Hleděli si do očí jako by v nich hledali odpověď na své otázky.
Tom cítil jak se osoba v jeho náruči třese ve strnulé poloze.Bill Tomovi jemné polibky neoplácel.Byl v šoku.V šoku z toho čeho se nejvíce obával a co nikdy nechtěl dopustit.
Bill ze sebe rychle shodil Toma a přemístil se rychle k otevřenému oknu a vylezl do jejich střešního úkrytu a Toma za sebou nechal sedícího na posteli s ústy otevřenými v němém zavolání.Roztřeseně se schoulil na plechovém parapetu vedle okna a zamlženým pohledem od neustávajících slz pozoroval narůžovělý proužek nad obzorem na pomalu probouzející se obloze.Vzduch byl vyhřátý z předešlého dne,všude po okolí se rozléhala vůně květin ze zahrad a parků která ho nakonec pomohla polapit říší snů.


konec flashbacku


Sedím na pohovce v našem obýváku a listuju stránkami plnými fotek našeho rodinného fotoalba a s utrpením sleduju jak se měnil rok po roku.To co je teď,jak se chová..To není on.S povzdechem položím fotky na místo vedle mě a zadívám se do prázdna.Moc mi chybí ten starý Bill.Ten co měl pokaždé spoustu otázek a já byl jediný kdo mu na ně mohl odpovědět.Chybí mi jeho úsměv,jeho doteky,jeho zvyky a časté změny nálad které ho dělaly tak rozkošným a neodolatelným.
Neochotně se zvednu a mířím k sobě do pokoje.Procházím chodbou,něco slyším ale je to příliš tiché a tak tomu nevěnuji pozornost.Když už chci opět zmizet ve svém pokoji kde bych určitě strávil celí den všimnu si pootevřených dveří do Billova pokoje.Nějak mi to nedá a potichu se k nim připlížím a nakouknu škvírou do pokoje.Billa nevidím,v zorném poli mi vadí skříň postavená vedle vstupu a tak se opět otočím k odchodu, ale v tom opět uslyším o něco hlasitěji zvuk který jsem slyšel před tím.Byl to vzlyk.
Rychle poodstrčím dveře,nakouknu zpoza nich na dvoulůžkovou postel u okna a na Billa který se bezbranně choulí v jejím rohu objímajíc polštář.Okamžitě přejdu k němu a vyzdvihnu si ho do náruče.Okamžitě se ke mě otočit a v rukách svíral mojí mikinu.Ochranitelsky si ho k sobě natisknu a hladím jeho krátké temně černé vlasy.
V tom jsem si něco uvědomil.Tohle je poprvé za těch pět let kdy ke mě projevil něco víc než hraný zájem.Maličko si ho od sebe odtáhnu abych viděl do jeho zarudlých ale přesto stále nádherně čokoládových očí a snažím se setřít všechnu vlhkost z jeho rozpálených tváří i přes to že z mích očí slzy také samovolně stékají.
"Tolik ses změnil.....,"Hrknu a vjedu mu prsty do jeho hedvábných vlasů.Pomalu skloní hlavu."Tak moc jsi mi chyběl,celé ty roky....Vím,můžu za to já,odpusť mi to prosím,nemyslel jsem to tak..."
"Jak nemyslel?......."Zvedl ke mě překvapený a snad až zaskočený pohled.Jeho slzy náhle přestali proudit z jeho očí jako před tím a teď se jimi snažil vypátrat odpověď.
"No.....Prostě,byla chyba to co jsem udělal...Ten polibek.."Pro změnu sklopím pohled já.Nevím co mám čekat,nevím co přijde a jak bude reagovat..Samozřejmě že to co jsem řekl není pravda...Tyhle lži mě neuvěřitelně bolí,vzdávám se jimi naděje na úkor toho že chci aby jsme se k sobě chovali alespoň tak jako před lety..Jako Bráchové,jako sobě nejbližší osoby.
"Aha...."Zachroptěl,pustil se mé mikiny a odsedl si o kousek dál.Něco nebylo v pořádku.
"Stalo se něco..?"Zašeptám a snažím se pochopit co se děje.Dlouho neodpovídal,jako by v sobě něco přemáhal.
"Musím ti něco říct..,"Pošeptal,klekl si na měkké matraci proti mě a sevřel v dlaních ty mé. "Lhal jsem ti..Celou tu dobu.....Pamatuješ si jak jsem se tě v našem úkrytu ptal jestli jsi miloval?" Jak bych mohl zapomenout..Pamatuji si všechny okamžiky tam strávené..Maličko pokývnu na souhlas a dál napjatě poslouchal. "Když ses zeptal mě,odpověděl jsem že si nepamatuju kdo to byl.Lhal jsem..Lhal jsem protože jsem se bál,považoval jsem to za rozumné...Bál jsem se že to zničí to co pro mě tolik znamenalo.."na chvilku se odmlčel.Mnou prostupoval dosud neznámí pocit.Tuším co řekne ale stále si to nějak nemohu připustit..po tom všem... "Ty víš co chci říct...."Ukončil a konečně ke mě zvedl teď už zcela vyrovnaný pohled.V očích mál opět ty jiskry které míval před lety.
"Vím..."Povzdychnu si a jemně si ho přitáhnu do náruče."chápu to jak ses cítil...Nezlobím se..."Opět si ho od sebe odtáhnu abych se mu mohl zpříma podívat do očí. "Také jsem ti lhal když ses ptal mě..Celou dobu jsem k tobě cítil něco víc než k bratrovi,nejdříve jsem to pokládal pouze za naše pouto,ale pak mi došlo že to není jen to.."V hrudi cítím nepředstavitelný tlak neznámého původu...Teď je pravá chvíle.
Pomalounku se přibližuju k jeho jemnému obličeji.Tváří se jemně otřu o tu jeho,ruku opatrně vztáhnu a jeho šíji a vjedu mu prsty do krátkých černých vlasů.Cítím jemné šimrání jeho řas na své kůži jak pomalu přivírá oči a poddává se mým dotekům.
"Miluju tě......."Hlesne a s naléhavostí vyhledá mé rty.Nejdříve se jemně dotýkáme,pak ale naše polibky vzplanou do vášnivého vyznání všeho toho co jsme  si nedokázali říct.Po dlouhé době sme se oba museli odtrhnout pro doplnění vzduchu.Oba máme položené tváře na rameni toho druhého poslouchajíc nádechy a výdechy v těsném objetí..
"Zůstaneš navždy se mnou?I kdyby se dělo cokoli?.."Zašeptal Bill s příjemně hřejivým pocitem na srdci který se rozléval do celého jeho těla.
"Navždy..I kdyby všechny hvězdy zmizeli a na nebi by zavládla hustá tma...My ho spolu rozzáříme.."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rendulka-Kaulitz Rendulka-Kaulitz | 9. února 2011 v 21:40 | Reagovat

tahle FF se mi moc líbííí ..... fakt skvělá

2 Tommy *w* Tommy *w* | Web | 13. února 2011 v 17:49 | Reagovat

Danke ^^

3 T@ňulka Koťátko Kaulitz T@ňulka Koťátko Kaulitz | E-mail | Web | 28. července 2011 v 17:10 | Reagovat

to je tak dojímave  proste nadherne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama