Těšte se na DRACHEN SEELE 7. ;))))))

Tommy *w*

& Forever 9.

21. prosince 2010 v 13:17 |  & Forever/Tommy und Billy
aso



Simon láskyplně obejme Billa a když ho konečně pustí podáme si ruce s milými vřelými úsměvy.
"Dobrý den,já jsem Tom.."Řeknu a věnuju jí pusu na tvář v přátelském gestu.Jen se pobaveně zasměje.V tom se otevřou opět dveře z nichš se společně s další osobou vyřítí přímo mím směrem dva psi,jeden malý jezevčík a druhý o hodně větší černobílý ohař.Když vidím že se směr jejich úprku neřídí Billovým ale mím směrem začnu trochu váhavě couvat se smrtí v očích.Po asi dvou sekundách jsem už na zemi,ohař na mě,věnující mé tváři slizské pusinky.Jezevčík mi mezitím okusuje botu.
"Notak psyska!Slezte z Toma,Huš!"Pokřikuje Simon a tahá společně s Billem psy za obojek dál ode mne.Jsem ale docela rád že to co udělali mě,neudělaly Billovi. Slízaly by mu totiž jeho veškerý make-up a Bill by určitě začal ječet a šílet.
Když se konečně postavím na nohy přivítá mě nejspíš Billův nevlastní táta který vypustil ty roztomilé ďábly.
"Gorgon,těší mě!"zvolal a rázně zatřásl mojí rukou.Odpovím mu zářivým úsměvem.
"Omlouvám se za ty psy....Milujou každého a dávájí to nědky až přehnaně najevo..."Zasměje se a konečně pustí moji ruku z těsného sevření.
"No,tak jdeme.."Zavelí Simone a už se otáčí směr domovní dveře když jí ale Bill zastaví s trochu nesmělým výrazem.
"No...Víš já mám trochu víc zavazadel...mohly by ste nám nejdříve pomoci?"Skoro zašeptá a dloube špičkou boty do trávníku ve kterém by asi po chvíli vyhloubil jámu.Gordon kývne a tak se vydáme k narvané Audině.
"Pane bože,tys nám přivezl na ukázku co jsi navrhl v roce 2010?.."zaskučel Gordon a vyvalil na hromadu kufrů oči.
"Noo..víš..."Začal přemýšlet Bill jak by to vysvětlil.
"Nic neříkej,známe tě až moc dobře.."řekla se smíchem Simon a Bill na ní po chvíli uraženě vyplázl jazyk.
Po asi půl hodině jsme konečně všechny kufry naspaly až do našich pokojů v prvním patře.Tahat ty tuny oblečení po schodech bylo opravdu děsné.
"Tak běžte k sobě a vybalte si,okolo šesté se sejdeme dole na večeři!"Houkla naším směrem Simon a zavřela za námi tiše dveře.Znaveně usednu na Fialový gauč u okna v krásně vybaveném pokoji a poklepu na místo vedle sebe ve znamení že si má Bill sednout vedle mě.Nemusím ho moc přeplouvat a během několika vteřin je už vedle mě stulený v mém obětí.


Gordon


"Jmenuje se taky Tom.."pravila nervózně a dost tiše Simon utírajíc talíře které před chvílí vytáhla z mičky.Nervózně se zavrtím na židly a položím si ruce na stůl zaklesnuté do sebe.
"To nic neznamená."Odpovím chladným hlasem.Tohle téma je pro mě dost bolestivé.

flashback

vypravěč

"Tomi,co se děje?..."Hleslo tichým hláskem čtyřleté mladší dvojče choulící v těsném obětí to druhého.Seděly v koutu místnosti a z části je zakrývala pohovka.Z vedlejší místnosti se ozívaly hlasité hlasy mezi kterémi rozpoznali jejich matku a otce.Hadali se.Opět.
Po Billově tváři se svezla malá slzička přitiskl se na hruď svého bratra ještě víc.Tom mu neodpovídal.Jen upřeně pozoroval míhající se siluety za sklem dveří dělící je od jejich rodičů.

Jejich rodiče spolu už dlouho nevycházely ale posledních několik měsíců to bylo o mnoho horší.Nakonec oba dospěli k rozvodu ale  jednou podmínkou soudu bylo že musí Jedno z dvojčat do péče svého otce.Nemělo to být trvalé odloučení.Toma,který byl dán do otcovy péče mohly Simon i Bill navštěvovat na tři dny v týdnu.
Zezačátku se to tak i dařilo,ale najednou otec i s Tomem zmizely.Pátralo se po nich rok.Všude po Německu bylo jejich zmizení nahlášeno ale nikdy se nenašly.

konec flashbacku

"Co když je to on?!Neznáme ani jeho příjmení!"Zavzlykala Simon,posadila se naproti Gordonovy a chytila ho za ruku.
"Můžeme se zeptat...Ale prosím,nedoufej v to.Byl by to až moc nelký zázrak."simon jen němně přikývla a dál pracovala na večeři.

18:04


Bill


Všichni se sešli u stolu v jídelně která už byla plně vyzdobená na vánoce jako celý jejich dům.
Já s Tomem sedím na jedné straně a Gordon se Simon na druhé.Oba se tváří divně.Jako by v sobě něco držely.Když dojíme,Simon se napřímila a vyhledala Tomovy a pak moje oči.
"a Jak jstě se vlastně poznali?Ani jsem nevěděla že přijedeš Tome.."Zasmála se máma nervózně.Trochu znaveně povzdychnu.Představa žebych měl teď když jsem narvaný k prasknutí kuřetem s bramborovým salátem vyprávět celý ten příběh je hrozná aůe přece jen se přiměju a řeknu jim náš příběh.Samozřejmě s určitou cenzurou.Nechci aby hned věděli jak na tom jsme.
"Um...A jaké je vlastně tvé příjmení?"řekne směle Gordon.
"Kaulitz.Tom Kaulitz.Proč?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama