Těšte se na DRACHEN SEELE 7. ;))))))

Tommy *w*

& Forever 6.

5. prosince 2010 v 17:20 |  & Forever/Tommy und Billy
aso



O tři týdny později~
Tom
Je to už několik týdnů od toho co si mě můj extravagantní kamarád přizval do bytu abych s ním mohl sdílet teplo domova.Mezi tím jsme se také dost poznali a já mám konečně někoho komu mohu důvěřovat.Nalezli jsme spoustu věcí které máme společné,ale i takové ve kterých se děsně lišíme,jako například hodiny strávené nakupováním nových odporně drahých značkových bot a různých doplňku na které mě Bill nejednou přizval.Ale i přes to,v jeho blízkosti nalézám určité bezpečí a útěchu které mi můj předešlý život neposkytoval.

Je něco okolo dvanácté v noci.Ležím schoulený pod peřinou,neklidně pozorujíc temná rozbrázděná mračná,neprostupně zahalující oblohu posetou hvězdami a pokaždé když se z nich spustí zářivý klikatí hadi doprovázeni drsným hřměním malinko vyjeknu úlekem.Nemůžu spát,vždy jsem měl strach z bouřek,obzvláště v noci.Čekám už notnou chvíli v prosbách aby se nebesa uklidnila a já mohl opět upadnout do říše snů,ale postupem času vidím,že doufám nadarmo. I přes značný odpor a říkání si že to je naprosto nevhodné a na osobu v mích jednadvaceti letech až dětinské ale pomalu jsem se vyhrabal na nohy a vydal se napřič pokojem ke dveřím,které jsem po malém zaváhání otevřel a vyšel na chodbu,vedoucí do obýváku,koupelny,kuchyně ale také do Billova pokoje který se pro tuto chvíli stal mým cílem.Opatrně tak abych moc neskřípal parketami dojdu až k dveřím jeho pokoje a potichounku na ně zaklepu.
Bill
Nenávidím bouřku.Pokaždé když jen uslyším malé zahřmění,zježí se mi všechny chloupky na těle.Nejistě se posadím do rohu postele a si přitáhnu deku více k tělu při pohledu na ten boj mohutné záře která se proplétá nocí zahaleným městem.
V tom uslyším tichounké zaklepání které mě vytrhne ze zděšeného pozorování toho co se děje za oknem.
"Ano?"houknu roztřeseným hlasem směr dveře a hned na to už vidím jak se skrze škvíru mezi dveřmi souká Tomovi hlava s otazníky ve vyplašených hnědo medových očích.
"Ty nespíš?.."pošeptá přes stažené hrdlo hrůzou ale stále nevešel dovnitř.Jen zavrtím hlavou a více se zachumlám do peřin.
"Ty taky nesnášíš bouřku?"Zeptám se ho a pohlédnu mu do očí.Tom mi dá jen tichou odpověď mírným sklopením hlavy a trochu stydlivým výrazem.Připadá mi hloupé ho tam tak nechávat a proto poklepu na místo na posteli vedle mě a malinko se odšoupnu aby měl více místa.Ten se nejistými kroky vydá mým směrem a po chvíli se už krčí vedle mě stejným způsobem jako já a upřeně pozoruje rozzuřená nebesa.Najednou se k městu snesl ohromný blesk,daleko větší než ty předešlé a svým prudkým doprovodným zvukem vyděsil Toma i mě natolik,že jsme se oba instinktivně sobě navzájem vrhly do náruče a zakryli se křečovitě jednou peřinou která pro nás oba byla samozřejmě moc malá a tak jsme se na sebe natěsnali ještě víc,aby nám dvěma vystačila.
"Nesnášim to…"řekl přidušeně a ještě více se stočil do klubíčka v těsné blízkosti pého poplašeného srdce.Jen zděšeně kývnu a obejmu ho kolem ramen a levou,volnou rukou mu zajedu za krk a jemně si ho přidržuji v náruči.Bouře se po několika děsivých momentech začala uklidňovat a mi s ní a najednou se oba ocitneme,ve stejném okamžiku v říši snů a splněných přání.
Otupěle otevřu oči,ale pod náhlým přívalem slunečního světla je zase rychle zavřu.to jsem tak rychle usnul?pomyslím si a protáhnu svoje skroucené tělo,při čemž zjistím že mi na bříšku poklidně spí ta vystrašená osůbka,která ke mně v noci přišla pro útěchu a já stále ležím v polosedě.S prokřupáním se prohnu v zádech a opět se zadívám na tu jemnou uvolněnou tvář,a jemně se chvějící řasy.Vypadá takhle ohromně roztomile..
Jak ho takhle chvilku pozoruju,mám obrovské nutkání ho políbit na tvář.chvíli mu si jen tak drobně hladím bříšky svých prstů ale pak mi to nedá,sehnu se k jeho obličeji,přitiskávajíc na jeho hebkou tvář,rozehřátou spánkem jemný polibek,připomínající spíše dotyk motýlích křídel.V tom se ale stane něco co jsem nečekal a rozhodně s tím nijak nepočítal.Tom se najednou rychle probudil a vymrštil dosedu.Nechápavě na mě hleděl a já se mezi tím začal prudce červenat a připadat si menší a menší.
"J-já..promiň…já..já jsem nechtěl to.."lezlo to ze mě jako z chlupatý deky a to ještě samé,nesmyslné blbosti.Jak nechtěl?Samozřejmě že chtěl,proč bych to jinak asi dělal,to by dalo smysl každému.
"T…..To,to je dobrý.."Vykoktal a nasucho polkl až to bylo slyšet i na druhém konci pokoje.Oba jsme rudí jako rajčata,každý na druhém konci postele,neschopni jakéhokoli slova.jsi kretén Bille..KRETÉN!nadávám si a vůbec nevím co mám dělat a on evidentně tak ne.
"Jdu nám udělat snídani."Vytlačil ze sebe nakonec Tom a s neobciklou rychlostí se vypořil z mého pokoje.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 24. srpna 2011 v 9:46 | Reagovat

Chceš vyhrát super telefon Nokia E7? Podívej se na http://raketka.cz/soutez-o-telefon-nokia-e7 a hlasuj(zabere to max 1 minutku) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama