Těšte se na DRACHEN SEELE 7. ;))))))

Tommy *w*

& Forever 5.

1. prosince 2010 v 22:30 | Tommy und Billy |  & Forever/Tommy und Billy
aso


"Dopito??"Brouknu a vytáhnu obočí.Tom jenom dosrkne poslední lok ovocného čaje a na tváři se mu objeví blažený úsměv.Trochu se culí. "Potřebuješ si vzít něco s sebou?.."Tomovi okamžitě zase ztuhne úsměv.
"Já ti říkám že prostě nemůžu…."Opatrně položil prázdný hrnek a svěsil ramena podél těla a zkoumal podlahu pod ním.
"Ale proč…"nechápu že první člověk kterému nabídnu pomoc ji takhle zamítne..
"Já…prostě dejme tomu že mám strach..Každý mě hned využije nebo podvede…byl jsem najivka a už jím být nechci,nechci aby mi někdo znovu ublížil.."V jeho očích se leskli kapky smutku a bolesti a čím dál více se tiskl do koutu.
"Ale Tome…já ti nechci ublížit…"Příjde mi to strašně líto..Nejednou mě přepadla strašná potřeba jej utěšit..chvilku jsem tomu odolával, ale po chvíli co jsem uviděl jednu jiskřivou kapičku stékající po jeho jemné tváři jsem se v mžiku přesunul vedle něho na "dvojlavičku" na níž seděl a trochu nesměle jsem ho objal kolem ramen.Tom se okamžitě zaryl obličejem k mému krku a pomalu utěšoval svůj příval smutku.Připadal mi tak křehký,zranitelný..Nikým nepochopený.
"Já ti přece nechci ublížit.."brouknu mu do ucha a trochu pohladím po jeho havraních copánkách.

Tom
Znova..Znova a znova se mi vše připomíná….kdykoliv mi někdo nabídne pomoc,kdykoliv vidím něco co by mi moje ošklivé zážitky znovu oživilo mě popadne smutek který ve mně převládal celý život..Je mi trochu blbí se tu nechat utěšovat úplně cizím klukem..nevím jak to musí vypadat a tak jsem moc rád že jsem daleko v zadní části baru kde nejsou žádní lidé.
Poprvé,úplně poprvé za několik let mám konečně pocit že mě má někdo snad i rád…Je to tak uklidňující,podat se něčí náruči,nechat se konejšit teplem a přízní někoho koho přece jen zajímám.Ještě jednou v rukách pevně sevřu Billův kabát a nadechnu se té vůně která sálá z jeho vyhřátého těla.
"Moc ti děkuju…"zašeptám skoro neslyšně,trochu se odtáhnu z jeho sevření a zahledím se mu děkovně do očí. "Vůbec nevím proč to pro mě děláš.."řekl jsem popravdě a se sklopeným pohledem jsem se znovu vzpřímil.
"Tuhle otázku mi prosím nepokládej..Sám nevím,jak ti na ni odpovědět."S posledními slovy vytáhl z kapsy jeho hebkého černého kabátku kapesník a začal mi utírat tváře od hořkých potoků slz.Je to hezké jak se o mě stará.. "Půjdem?"Přeruší znovu tok mích myšlenek a já na něj opět trochu nevěřícně vyvalím oči..Přijde mi to nějak náhlé…ale nic nenamítám..už vím že přít se s touhle osobou není nejlepší nápad a proto jsem jen kývl na souhlas a následoval jej.
"Chceš si tedy něco vzít?.."řekl a jemně mě pohladil po zádech.Jen nepatrně kývnu a natlačím se na jeho bok.Ještě dojde zaplatit a pak znovu vstoupíme do té příšerné zimi.
"Garáž je hned za rohem..Klidně tu zůstaň.."Vrouknu tiše a rozejdu se směrem k mému provizornímu domovu.
"Né,chci jít s tebou…"řekne a umanutě se rozejde za mnou.Jen se maličko pousměju a zpomalím aby mě dohnal.Když konečně dojdeme až k rolovacím dveřím oné "Prostorné" místnosti,vytáhnu z kapsy klíček a s hlasitým vrzáním otevřu a vstoupím.Hned po mě,sice trochu nesměle vkročil do mého příbytku i Bill.
"tak tady jsi chtěl mrznout o vánocích…?.."vyhrkl a prohlížel si bicí,kytary,baskytary a velký klavír.
"lepší než drátem do oka…"Odpovím mu a začnu se nástroji prodírat a hledat vše co bych chtěl mít u sebe,což je moje Gibsonka a krabička kde jsem měl jen pár drobností..Jemně přejedu přes struny mé nejmilejší kytary na kterou sem si šetřil několik měsíců.Bill ke mně přistoupil a následoval mě při čemž sme se dotkli prsty.Maličko se uculím.Je to krásné zase nebýt sám...Mám pocit že jsem mu dostatečně nepoděkoval..Odložím proto kytaru i krabičku stranou a pevně ho obejmu. "Strašně ti děkuju,Bille.."Hlesnu a položím si na jeho rameno hlavu.Pořát mě zaráží jak se ke mě chová,dřív o mě nikdo ani neškrt.Jako kdyby sme se znali,tak dlouho…
"Neděkuj mi…"pošeptá mi do vlasů s úsměvem na tváři a obejme mě pevněji.Nic neříkám jen se poddávám jeho náruči.

------------------------------
"A jsme tady…Jo no to vlastně nemusím ani říkat…"zvolá Bill při odevírání svého luxusního bytu,ve kterém jsem se probudil v oné prekérní noci. "Třeba..Tady budeš spát!.."řekl opět a přidal k tomu i dávku nadšení.Opatrně otevřu dveře do pokoje který se nalézal hned vedle toho mého a nestačím zírat…plně vybavená ložnice s dvoulůžkovou postelí,béžovým huňatým kobercem a stěnami vymalovanými na cihlově červenou barvu.
"No wow…" hrknu a stále se rozhlížím po pokoji který mi byl přidělen.Pohodlně se usadím na tmavě hnědé dece hebké jako peříčko a nemůžu se na to vše vynadívat.Byl tu i krásný pohled na celý Berlín.
Tome…co to děláš!Nesmíš se zase vázat….tohle nejde…pomyslel jsem si a zahleděl se opět do země. Bill si ke mně ode dveří pohotově přisedl a znovu mě pevně objal.
"Důvěřuj mi.."řekl potichu a já se opět nechával unášet jeho pevnému ale přece jen jemném stisku jeho dlouhých štíhlých paží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tokiovka Tokiovka | E-mail | Web | 4. prosince 2010 v 1:40 | Reagovat

Jaaaj...honem další dílek :-)

2 billy billy | 4. prosince 2010 v 11:05 | Reagovat

Neboj brzo bude další... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama