Těšte se na DRACHEN SEELE 7. ;))))))

Tommy *w*

& Forever 4.

1. prosince 2010 v 22:22 | Tommy und Billy |  & Forever/Tommy und Billy
aso

Překvapeně koukám když se ve tmě začaly rýsovat rysy Tomovi jemné tváře.
"Co děláš tady venku na té zimě?!..."zeptám se trochu opět starostlivě…Zase starostlivě…proč se o něj starám?je cizí….
"Sem na procházce letní nocí……"řekne s notnou dávkou ironie a strčí si ruce hluboko do kapes.Má skoro rudý nos mrazem.Konec konců musí být celí promrzlý.Už už chtěl pokračovat ale rychle mu zakryju pusu prstem.
"Skvělé.Poď,řekneš mi to vevnitř."
Jenom trochu zakroutí ústy hned po tom co se otočím směr prosklené dveře music baru.Nic nenamítá což jsem rád.Přejdeme k jednotlivým stolům a sedneme si zrovna k tomu u kterého jsme spolu poprvé mluvily.Pohodlně se usadím za kulatým stolem z tónovaného skla a pozorně sleduji tu opět skleslou osobu naproti mně.
"Co se stalo…"řekl jsem jako by jsme se znaly bůh ví jak dlouho.Nevím..S nikým jiným bych se tak nepáral..Jediný člověk který mě totiž zajímá jsem já a nikdo jiný.Vím,jsem sobec na entou ale..prostě sem takový.
"Jsem bez práce,bydlím v garáži na matraci bůh ví po kom narvaný ještě s nástroji po mí kapele ale hlavní je že mi šéf dal jasně najevo že mám TALENT…!" na poslední slovo dal velký důraz.Založil si ruce na prsou a nasraně skřivil obličej.
"A to myslíš vážně?..."řeknu a trochu vyvalim oči.Přece jen pro mě,který jsem měl luxusně zařízený byt se vším všady co jsem kdy chtěl bylo tohle nepředstavitelné.
"Hm.."brouknul a znaveně si podepřel hlavu rukou.Pod očima měl kruhy z nevyspání a vůbec,bylo vidět že je na tom daleko hůř.Bylo mi ho líto.Přece jen se blížily vánoce a to mají být všichni blízcí u sebe,dávat si dárky a užívat tepla a pohody domova…Nechce se mi věřit že nikoho nemá….
"a…co tvoje rodina?..."zeptám se trochu tišším hlasem.přece jenom je mi to nějak trochu blbí se takhle ptát….Jeho tvář jako by opustily veškeré projevy pocitů.Jako by zkameněla.
"Děcák.V Osmnácti sem si našel nějaký brigády a za to sem si pronajímal ten byt…"Na jeho tváři se opět objevily mírné náznaky smutku a zoufalství.Byl vůbec pořát strašně zamlklý.Nikdy neřekl víc než musel.Já nic neříkám,jen maličko sklopím pohled.
"Dojdu ti pro čaj.."S těmito slovy se nakloním přes stůl a pohladím Toma po raměni. "Bude to zase dobré…."věnuju mu úsměv a odkráčím za barmanem. "Dvakrát Čaj,prosím.."houknu přes hučící dav.
"Tak čajíček…."řekl s úšklebkem a měřil si mě svým odměřeným pohledem.
"Vadí vám to snad?či tu podáváte jen Absint a Tequillu…."Jsem podrážděnej…Nemam na takový týpky jako je tenhle čas ani chuť.Opět se trochu zašklebí ale jde dělat svoji praci.
"Tu máte čajík,slečinko…"Uchechte se a podá mi dva hrnky s příjemně voňavým nápojem.
"Zales Ubožáku…"Utrousím znechuceně,otočím se na podpatku a kráčím zpátky k Tomovi.

"Už se to nese….!"brouknu trochu.Snažím se ho trochu odpoutat od jeho špatné nálady.
"Proč si sem šel?.."řekl a zvedl ke mně po chvilce přičichávání k onomu nejspíše jablečnému nápoji pohled.
"Pro drink ne.."řekl jsem trochu tajemně.Chtěl jsem být upřímný. "chtěl jsem vědět jak na tom jsi.."
"Už to víš…."řekne, trochu usrkne z čaje ale hned se zase odtáhne chytajíc se za opařená ústa.Trochu se zasměju i když to moc k smíchu naní.
"Nemůžeš tu zůstat."
"A co mi zbývá?????"řekne otráveně.
"No…o jednom řešení bych věděl…"spíše šeptnu a podrbu se za krkem.
"No k tobě se kýblovat nebudu.Jednou si mi už pomohl a já tě nebudu takhle využívat.Prostě ne."
"Jo a to tu chceš mrznout v garáži….?"zaujmu stejný bojovný postoj jako on.
"Klidně."
"Blázne."
"Když myslíš…"
"Nediskutuj a vypij ten čaj.stydne."řeknu konečný verdikt a dál si všímám jen čaje.Tom na mě jenom nechápavě kouká.
"Ani mě neznáš a já neznam tebe!Proč mi hned pomaháš…"
"Znam tě natolik dobře na to abych tě nechal mrznout v garáži při takový kose."Zvednu k němu pohled a jako bych se pomalu vpíjel do toho jeho,plného temné,až zlatavé hnědi a upřímnosti.Tenhle kluk nedokázal nic skrývat.Má v sobě něco zvláštního.A já mám prostě pocit že mu musím pomoct.Nemůžu ho tu teď nechat s vědomím jak by vypadaly jeho dny v příštích nejméně několika měsících.
"Ale proč?..."Zeptá se tiše…je vidět že už se tomu nějak nebrání.Snad je i na jeho obličeji náznak úlevy.
"Neptej se."Odpovím mu stručně a maličko se na něj pousměju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama