Těšte se na DRACHEN SEELE 7. ;))))))

Tommy *w*

Don't Tell Mom 14.(2/2)KONEC

17. listopadu 2010 v 21:46 |  Don't Tell Mom/ cynical_terror & undrockroll
autor: cynical_terror & undrockroll


Tom málem spadl ze schodů, ale Bill ho chytil kolem pasu a přidržoval sebe i bratra.
Samozřejmě jen na chvíli a potom se oba zřítili směrem dopředu a hystericky se smáli. "Bille, slez ze mě, ty vole," odfrkl si Tom a Bill se na něj přimáčkl ještě více.  
"Chci být nahoře," zasmál se Bill Tomovi do ucha. Z neznámého důvodu si vybrali schodiště místo výtahu a tak opilí, jak byli, čerstvě osmnáctiletí, vracející se ze své párty, nebyli ve stavu, aby mohli vystoupat po schodech.

"V žádném případě,"  řekl Tom. Odvalil ze sebe Billa a oba se rozesmáli. "Opravdu chceš být nahoře?"
Bill se zašklebil a snažil se postavit. "Dokonce ani nevidím rovně," řekl. "No tak, chci jít do postele!"
"Pšššt." Tom zahákl paži kolem Billova krku a Bill zakňučel, když konečně došli do svého patra. "Hmm, něco ti dám."
"Hmmm?" Bill zamrkal, udělal poslední krok a snažil se udržet rovnováhu. "Oh… Oh, okay. Jsme tady. "Co mi dáš?"
"Pojď to zjistit." Tom chytil Billa za ruku a zatlačili na těžké dveře jejich podlaží. "Mmm, voníš jako…"
"Pivo, víno, drinky." Bill se zašklebil. "Kurva, tak opilý… tak opilý…"
"Který pokoj?" zamumlal Tom.
"Tři… čtyřicet… tenhle," řekl Bill. Ukázal na dveře a zaklepal na ně.
"Ne!" sykl Tom a odtáhl Billa pryč. "Tenhle ne."

Bill znovu vyrazil chodbou a táhl Toma za sebou. Měli poslední pokoj v patře, velký pokoj, apartmá. Tom si vyžádal tenhle speciální a nechal všechny, ať si myslí, že se bude chtít v noci s někým pobavit.

A on chtěl. Vytáhl z kapsy kartu, držel ji a mžoural. "Do prdele."

"Postel," zašeptal Bill.

Tom přikývl. "Dobře…  jo." Projel kartou na dveřích a propadl se dovnitř, smáli se a chytili se navzájem. Když se dveře zavřely, Tom Billa přitlačil ke zdi a políbil ho tak tvrdě, že málem ztratil dech.

"Kurva," vydechl Bill s očima dokořán. Chytil Toma za ramena a přitáhnul si ho. "Udělej to znova."

Tom se zašklebil. "Chystám se tě dostat z toho obleku."

Billova tvář se rozzářila a oba se podívali na Billův lesklý, pruhovaný oblek. "Mám pod tím ještě něco lepšího," řekl Bill přesvědčivě.

"Oh, vydrž." Tom o něco zakopl a vedl Billa do další místnosti. Když se dostali do ložnice, uviděli obrovskou postel, dvě lahve vína a Tomovu akustickou kytaru, ležící na polštáři. "Musím… mám pro tebe dárek," zamumlal, tváře mu zrudly.  
"Já vím." Bill si začal sundávat vrchní část obleku, ale Tom ho zastavil.
"Ne, opravdu."
"Já taky."
"Ne, já opravdu mám," trval na svém Tom, posadil Billa na postel. "Něco ti zahraju."
"Cože?" Bill vzhlédl se zájmem a vážně se zadíval na bratra.
"Já…" Tom sklopil hlavu. "Napsal jsem pro tebe něco."

Billova tvář se rozzářila a rukou si přikryl ústa. "Tomi! To je tak… tak…"
"Chabé?" Tom zrudl. "Neudělám to, je to hloupé a já-"

Bill byl ve vteřině  na nohou, popadl Toma a políbil ho. "Ach, Tomi, to je tak romantické."

Tom se trochu zachvěl v Billově náruči, nebyl v těchhle věcech moc dobrý. Nevěděl, co na to říct a co má přesně dělat. Ale Bill vypadal nadšeně, nesmál se mu, alespoň zatím ne.

"Zahraj mi to," řekl Bill a táhl Toma k posteli. "Zahraj mi mou píseň. Nikdy předtím pro mě nikdo nenapsal píseň."

"A tys pro mě napsal spoustu písniček." Tom sklopil hlavu a poškrábal se za uchem ostýchavě. "Opravdu to nic není, já jen… doufám, že se ti to bude líbit." Zvedl kytaru, pomalu, a roztrhl si přitom pár poznámek. Bill se zašklebil a Tom se usmál. "Můžu být tolik opilý?"

"Stejně to zahraj, jsi tak dobrý." Zavrněl Bill. Přisunul se blíže a pohladil Tomovy prsty na strunách. "Má to slova?"

Tom zavrtěl hlavou. Ta píseň  byla něco, na čem pracoval tajně celé měsíce, a kdyby nebyl tak opilý, byl by zklamaný, že se to chystal tak královsky zkazit. Jeho prsty nespolupracovaly, a když začal hrát, mohl slyšet, jak vycházejí falešné tóny.
Byl na tu píseň hrdý  a vlastně ji chtěl Billovi zahrát ještě před párty, ale bylo málo času. A teď byli oba namol a Tom tu píseň ničil.
Ale nezdálo se, že by si toho Bill všimnul. Klečel před Tomem, oči se mu leskly. Vypadal, jako by se měl rozplakat. Tom ho za to miloval o to víc, byl tak zjevně fascinován jen tím, že to udělal Tom, jen proto, že to bylo pro něj.  
"Ach, Tomi," vydechl Bill. Tom hrál mimořádně bouřlivou část a Bill se ani nehnul. "Pro mě?"

Tom přikývl a pohlédl na své prsty, které nedbale hrály akordy. Musel to zahrát až do konce - jestliže to mělo konec. Nebyl si jistý. "Kurva," zamumlal. Přehmátl na špatnou strunu, ale Bill byl stále fascinovaný a zíral na Toma s vykulenýma očima.

"Tome," zamumlal Bill, hladil bratrovo koleno. "Mmm, bože, ty jsi tak sladký. Tomi…"

"Ne," zamumlal Tom, vzhlédl a usmál se.  
"Pokračuj," vyzval ho Bill.

Najednou, jako by se Tomovy prsty vzpamatovaly a začaly hrát píseň krásně, Bill se opřel o Tomovy nohy a objímal je. Políbil Tomovy klouby, které hrály a hladil jeho boky. Tom na něj pokukoval, ve tváři byl stále červený.  
Brzy melodie prostě zmizela a Tom už nehrál, ale stále svíral kytaru a zíral na své  prsty.  
"Tak, to bylo ono,"  řekl Tom tiše.

Bill chvíli mlčel, ale pak vstal, vzal Tomovi kytaru a jemně ho zatlačil na postel.  
"To bylo," řekl Bill, "to nejlepší, co jsem kdy slyšel."
Tomovi se podařilo usmát, sledoval Billa, jak si sundává oblek a odkopává boty. "Opravdu?"
"Mmm," zabroukal Bill. Stáhl Tomovi boty a pracoval na sponě jeho pásku. "Teď ti chci ukázat…"
"Nic, co bych neviděl dříve."
Bill se ušklíbl, stále svíral krk Tomovy kytary. Políbil hladké dřevo a Tom zasténal.  
"Tak už mě zabij,"  řekl Tom.

Bill položil kytaru a stáhl si kalhoty, zůstalo mu jen malé černé tričko a boxerky. Vyšplhal se na Toma a políbil ho na bradu. "Budu nahoře," zamumlal.
"Kurva, ne," zasténal Tom. Bill skousl jemně Tomův ušní lalůček a přejel jazykem po jeho krku.
"Nebuď hloupý, Tomi,"  řekl Bill a usadil se. "Chci na tobě jezdit."

Tom spolkl slova, která  chtěl Billovi říct a místo toho jej políbil. Drželi se navzájem a začali se společně pohybovat. Když Bill prohnul záda, zatímco seděl na Tomových stehnech, Tom se trochu zastyděl. "Mohl bys… být nahoře, kdybys chtěl. Myslím, opravdu nahoře." Tom to ve skutečnosti nechtěl, ale jestli si to Bill přál, měl to mít. Tom by dal Billovi všechno, dokonce i tohle.  
Bill se zasmál, zakryl si ústa a pořádně se rozesmál. "Tome, ty jsi tak hloupý,  řekl mezi chichotáním. "To se prostě nehodí, hlupáčku."

Tomovi se ulevilo, když  se Bill utišil, držel ho za ramena. Bill přejel přes Tomova třísla, zavrtěl se a přitlačil. Oba zasténali, jak se Billův zadek pohyboval. "Uf," zamumlal Tom.

"Hm," odpověděl Bill a zavřel oči. "Svlíknout."

Tom přikývl, chytil Billa za boky a jemně ho odtlačil. Bill se naklonil a stáhl Tomovi košili, která se zachytila o Tomovy vlasy a čepici. Bill se zasmál, odhodil čepici a políbil Toma na tvář.  
"Teď ty," řekl Tom, ukázal na jeho tričko a zašklebil se na něj.  
Bill zavrtěl hlavou a zkřížil ruce na prsou. "Ne, ty."

"Já?"

"Sundej ho," zafňukal Bill a roloval si své boxerky dolů na boky.

Tom zalapal po dechu, popadl tričko, zatáhl a odhodil jej. Když se ohlédl, Bill byl na něm naprosto nahý. Tom nevěděl, kdy se to stalo a jak, ale prostě musel mít své ruce na Billovi.  
"Bože," zamumlal Tom, přitulil obličej na Billovu hruď. Bill zapředl a opíral se o Tomovy rty. "Miluju tě…"

"Miluju tě," řekl Bill, zamrkal, když se zapohyboval svými boky proti Tomovým. Dosáhl na Tomovy kalhoty a zatahal, chladnými prsty se otřel o Tomovu kůži.

"Tomi," řekl Bill tiše, odhalil Toma a stáhl mu zbytek oblečení. "Tomi." Vydechl mu přímo do ucha chraplavě.

"Ano?" zaskřehotal Tom. Bill znehybněl, jejich nahá těla se k sobě doslova lisovala.

"Všechno nejlepší k narozeninám," řekl Bill a sklonil se pro spalující polibek. Billovo líbání bylo jako nechat se porazit silnou vlnou, cítil se pohlcený a nemohl dýchat. Chystal se udusit, ale bylo to v pořádku.

Líbali se tvrději a tvrději, navzájem se na sobě svíjeli a Tom si byl jistý, že by mohli být hotovi dřív, než by vůbec začali, byli příliš opilí a příliš roztoužení. Ale Bill se odtáhnul, všechno drahocenné teplo a hmotnost odešlo z Tomova těla a Tom se utápěl mezi polštáři.  
Byl jako ztracen v moři, a jak se zdálo, bez Billa. Zavřel oči a cítil, jak ho to ubíjí, byl unavený a nadržený a tak velmi rozpálený.

Billovo teplo bylo zpátky, na jeho stehnech, ale on ho nemohl vidět. Jeho oči nespolupracovaly a čas se zastavil, nebo naopak zrychlil, rychlé a krátké  záblesky myšlenek, nebyl si jimi jistý. 

Všechno, co věděl, bylo, že jeho penis byl náhle zakrytý, a když konečně dokázal otevřít oči, uviděl Billa, jak nad ním klečí. Hladil ho a potíral lubrikantem.  
"Chystám se na tebe sednout," zamumlal Bill a připravoval se nad Tomem. "Tomi."

"Prosím," dostal ze sebe Tom a ovinul ruce kolem Billových boků. "Bille."

Bill zavřel oči a zaklonil hlavu, když se na Toma usadil, pomalu a jistě. Nohy se mu třásly a Tom na něj zíral s otevřenou pusou, olizoval si rty a cítil, jak mu v ústech vyschlo.  
Když se Bill usadil, ještě dlouhou chvíli se nehýbali, Bill se podíval na Toma, mlhavě se usmíval.  
"To je jediná věc, která dává smysl," povzdechl si Bill, oční víčka se mu zatřepetala.

Tom souhlasil, ale nemohl pro to najít slova. Chtěl toho říct tolik, ale jeho ústa nespolupracovala. Jen sledoval svého malého bratra, cítil se jim obklopený, jak tisknul jeho penis a vydal ze sebe nejistý výdech.  
Nyní jim bylo osmnáct, byli opravdu dospělí, nikomu se už nemuseli zodpovídat.  
Pouze sobě navzájem.

***

Simone byla celý večer napjatá.  
Gordon jí stále říkal, aby se uklidnila. Věděla, že si myslel, že byla jen nervózní  z toho, aby šlo všechno podle plánu. Připravila malou narozeninovou párty pro dvojčata v jejich domě v Loitsche a byl zde každý, dvojčatům relativně blízký. Simone najala cateringovou společnost a přispěla i svou vlastní kuchyní.  
Nedokázala odvrátit pohled od dvojčat, stále ji uvnitř bolelo z toho, jak špatné věci se staly.  
Simone se už ani nedokázala bavit, když byli její synové nablízku. Nemohla jen tak relaxovat jako dřív. Samozřejmě, že je milovala, nemohla přestat být pro své syny ´číslo jedna´, největší fanoušek a zastánce, ale nemohla podpořit tu jednu jedinou věc, o které jako jediná věděla.

Alespoň doufala, že byla jediná.

Po většinu večera se držela od chlapců dál, sledovala, jak se mísí mezi lidi, zdvořile zdraví všechny, které léta neviděli. Sledovala je s velkým zájmem, mohl někdo vidět to, co viděla ona sama? Bylo to opravdu tak zřejmé, jako to připadalo jí?

Tom položil ruku na Billova bedra a vedl ho do kuchyně. Podal mu pití a velmi těsně se k němu naklonil, něco mu šeptal do ucha.
Vypadalo to tak velmi intimně, tak odporně nemravně a Simonina teplota začala stoupat. Neuvidí to každý, jestli budou takhle pokračovat?

"Hej, uklidni se,"  řekl Gordon a mačkal Simone ruku. "Vypadáš, jako by tě škrtilo oblečení, je všechno v pořádku?"

Simone se zhluboka nadechla a pokusila se o úsměv.  
"Můžeš udělat více než jen to," řekl Gordon. "No tak, máme je tu pouze na jedinou noc, užijme si z toho co nejvíc."

Zavrtěla hlavou. "Copak si nemyslíš, že se kluci chovají divně?"

Gordon přimhouřil oči a podíval se přes celou místnost, kde si Bill a Tom povídali se svými prarodiči. Byli u sebe velmi blízko, ale nebyli takhle snad vždy? Gordon si pomyslel, že se všechno zdá normální.

"Zdají se mi v pohodě, zdraví a výjimečně i odpočinutí," řekl Gordon. "Ale vážně, co se děje?"
"Já jen…" odmlčela se, zírala na své syny. Billův malíček se zaháknul za Tomův opasek a hravě si ho přitáhnul k sobě. "Gordone…"
Gordon, který sledoval stejnou scénu, se usmál. "Vypadají dobře," řekl. "Nejsi spokojená, že jsou doma a výjimečně nevypadají tak vyčerpaně?"
"Ano…" Simone si vzdychla a opřela se o Gordona. Ten ji objal a stisknul.
"Já vím, co v tom opravdu je," zašeptal Gordon.

Simone téměř ztuhla. Široce otevřela oči. "Co?"

Gordon jí dal pusu těsně vedle ucha. "Jsi smutná, že je jim už osmnáct, už to nejsou tví malí kluci. Jsou velcí dospělí."

Simone se skutečně rozesmála, jak se jí ulevilo. Pokud ani Gordon, který žil celé roky s nimi v domě, si ničeho nevšiml, tak kdo jiný mohl?

"A další věc," pokračoval Gordon.
"Jaká?" zeptala se Simone ostře.
"Je to Bill, že?"
"Co je s Billem?"
"Teď chodí za Tomem," odpověděl Gordon, hladil Simoniny vlasy. "Pro pohodlí. Myslíš, že jsi byla nahrazena. Musí to být těžké. Ale ty víš, že budeš navždy jejich matka."
Simone krátce zavřela oči. "Myslíš, že to opravdu dělá? Co tím myslíš?"
"Chci říct…" Gordon pokrčil rameny. "Sakra, miláčku, já nevím. Podívej se na ně."
Simone zavrtěla hlavou, nechtěla. "Gordone…"
"Naše děti už nejsou naše děti, já vím," řekl tiše a políbil ji na čelo. Ale to je v pořádku, že se mají navzájem."

Soimone si povzdechla a odtáhla se od svého manžela, vydala se zpátky na párty. Někdo se dotkl jejího ramene, a když se točila, uviděla, jak tam stojí Bill, zářící.

"Ahoj, mami," řekl vesele.
"Kde je tvůj bratr?" zeptala se chladně Simone. Překvapilo ji, jak studeně to znělo.
"On je… já nevím, nejsme manželé," řekl Bill a stiskl její paži.

Odpověď měla být odlehčující, vtipná, ale Simone to vzala velmi hořce, otočila se k odchodu.

"Mami, počkej, co to sakra je?"
Simone se znovu obrátila. "Co je, Bille?"
"Co se do prdele děje?"
"Nic," odsekla Simone. "Jdi pozdravit svou pratetu, právě dorazila."
"V žádném případě, nikdy jsem se s ní nesetkal a ty jsi na nás očividně naštvaná," odpověděl Bill, stojící pevně před ní. Vlasy měl rovné a make-up jen lehký, ale stále měl zvláštní moc, tak silnou, že si Simone sotva všimla, že říkal ´nás´.
"Jen jdi," zamumlala Simone.

"Mami," řekl Bill ostře, náhle se za ním objevil Tom, s úsměvem, dokud neuviděl výrazy na jejich tvářích.
"Co se děje?" zeptal se Tom. Simone si jen povzdechla.
"Máma byla…" Bill se na ni podíval.
"Nemluvte o mně tak, jako bych já byla ta nerozumná," řekla Simone už hlasitě. Jeden nebo dva bratranci se po nich ohlédli a Simone se slabě usmála. "Pojďte za mnou."

Šla přes kuchyň do malé koupelny, která byla v samé zadní části domu. Tom a Bill na chvíli zaváhali, ale následovali ji.

"To jsou narozeniny," zamumlal Bill, zatímco šli.
"Jen jí neodmlouvej, nech ji říkat, co chce," varoval ho Tom. Jakmile vešli do malé místnosti, Simone zavřela dveře a otočila se ke svým synům.  
"Nelíbí se mi způsob, jak jednáte a jak se chováte. Zvlášť tady, před všemi příbuznými," řekla. Zkroutila ruce a téměř pochodovala, jak byla pobouřená.
"Jak se chováme?" zeptal se Tom, ovládal se. "Jen trávíme pohodový čas."
"Nezajímá mě, co jsem ti předtím slíbila," řekla Simone. "Vím o vás dvou,"  řekla Billovi.
"Já vím," odsekl Bill. "Tomi mi to řekl."
"A ty jsi pokračoval?" Simone vypadala znechuceně. "Překvapil jsi mě, Bille."
"Proč Bill?" řekl Tom rozzlobeně. "Myslíš, že jsem ho nutil-"
"Drž hubu, Tome," zamumlal Bill, tváře měl rudé.  
Tom se podíval na Billa s otevřenou pusou.

"Vážně, drž hubu, nenutil jsi mi nic, už to nikdy neříkej," Bill se zamračil na jejich matku a Simone si protřela spánky.
"Jsem ztracená," řekla Simone. "Nevím, co mám dělat."
"Nech nás kurva na pokoji!"  řekl Tom nahlas.
"Jsem vaše matka," odpověděla rozhořčeně Simone. "Ať už to chcete respektovat nebo ne."
"No a? To tě opravňuje k tomu, způsobovat, že se tvoje děti cítí kompletně na hovno?" zeptal se Tom. "Protože to je přesně to, jak se cítím teď, mami."
"Jste bratři," řekla Simone bezmocně. "Jestliže jste se kvůli mně cítili provinile nebo špatně, nebo rozzlobeně, no… no, je to v rodinném zájmu i v zájmu vaší kariéry, nejlepším zájmu!"
"Nenechám si sebrat jedinou věc, která drží v rovnováze celý můj život," odsekl Tom, chytil Billa za ruku. "Kurva nenechám, mami."

"Tome, prosím," řekla unaveně.
"Tomi, to je v pořádku, nech to být," řekl Bill nesměle.
"Ne, já jsem naštvaný,"  řekl Tom. V obličeji byl rudý a cítil, jak se v něm nahromadily všechny ty emoce za celá léta. "Více než naštvaný. Stydím se za tebe, mami."
"Cože?" Simone zvedla ruce. "Stydíš se za mě, protože… máš vztah se… svým bratrem?"
Tom zavrtěl hlavou. "Ne, mami, je to mnohem více než to."

Bill trochu zakňučel a přistoupil blíže k Tomovi. "Tomi, nech to prostě být."
"Ještě neodejdete," řekla Simone tiše, ledovými slovy.
"Odejdeme, kdy budeme chtít,"  řekl Tom. "Ale ne teď. Potřebuju s tebou o něčem mluvit."
Simone přimhouřila oči a Bill sklopil hlavu. "O čem?" zeptala se Simone.

"Je nám osmnáct, teď jsme svými pány," řekl Tom. Vzal Billa za ruku a stiskl ji. "Ve skutečnosti jsme sami sebou od doby, kdy nám bylo čtrnáct. Neznamená to, že jsi špatná máma, ale nebyla jsi dost nablízku.
"Ty jsi nebyl dost nablízku,"  řekla unaveně. "Jen jsem chtěla, abyste byli šťastní."
"Pak nás nech, abychom byli šťastní," řekl Bill velmi tiše. Stiskl Tomovu ruku zpátky a zíral prosebně na jejich matku. "Prosím?"
"Nemůžu prostě jen… vy dva potřebujete pomoc, myslím to vážně. Něco je s váma špatně a já nemůžu…"
"Můžeš," řekl Tom. "V opačném případě nebudeš součástí našeho života."

Simone zalapala po dechu po těch slovech a ucítila v očích slzy. "Tome, to nemůžeš myslet-"
"Nechci se stydět za to, že ho miluju," řekl Tom jednoduše. "My nepotřebujeme pomoc a nepotřebujeme ani tvůj souhlas. Miluju tě, mami, ale nemůžu s tímhle žít. Nemůžu žít s tím, co o nás říkáš, co nám říkáš."
"Já nejsem ta špatná!" zaječela. "Vy jste! Nechápete to, máte nemocnou hlavu?"

Bill se přisunul blíže k Tomovi, až k jeho boku, a zavrtěl hlavou. "Ty to nechápeš," řekl. "Nemusí se ti to líbit, ale můžeš to nechat být?"
"Nemůžu," řekla Simone. Její hlas byl plný hněvu a vyčerpání. "Nejste kluci, které… Nejste mí kluci."
"Nejsme," souhlasil Tom. "Jsme svoji navzájem."
"Nikdy jsi mě nemilovala tak jako Tom," řekl Bill tiše.
"Protože je to špatné," řekla Simone přes zaťaté zuby. "Je to špatné, je to… zvrácené. Bože, proč? Co jsem udělala?"
"Ty jsi nic neudělala,"  řekl Tom. "Kromě toho, že se díky tobě cítíme úplně v prdeli."
"Přestaň," řekla Simone. "Jen přestaňte, žijte dál. Vím, že musíte být zmatení, dospíváte, zejména to s vaším otcem a způsobem, jakým on-"
"Ty sis ho vzala," zamumlal Bill.

Simone se obrátila k Billovi a tvrdě ho udeřila přes obličej. Bill se odtáhl, skryl hlavu do dlaní a ostře vykřikl. Simone vzhlédla na Toma a z toho, co viděla, se trochu roztřásla.

Zlost v Tomově tváři byla tak silná, že Simone udělala krok zpět.

"Nikdy se ho nedotýkej,"  řekl Tom nízkým hlasem. "Už nikdy se ho kurva nedotýkej nebo přísahám, že už nás nikdy znovu neuvidíš."

Simone jen zírala na svého staršího syna, bez mrknutí. Tom se přesunul k Billovi a pohladil ho po zádech, stále temně zíral na svou matku. "Bille, pojď, půjdeme."

Bill zavrtěl hlavou.

"Bille," začala Simon.
"Ne," řekl jí Tom. "Nebudeš s ním mluvit."
"Tomi," zašeptal Bill.
"Odejdeme, je to v pořádku," řekl Tom tiše a políbil Billa na čelo. "Odejdeme, možná navždy."
"Tome, ne," řekla Simone sotva slyšitelným hlasem plným emocí.
"Nemůžu si pomoct,"  řekl Tom a pevně Billa držel. "Nemůžu to zastavit a nechci to zastavit, on je všechno. Dal bych za něj všechno."

Simone se roztřásla, zírala na kluky. "Bille," řekla.

"Já taky," zašeptal Bill. "Je mi jedno, jestli to všechno zničí."
"To je sobecké,"  řekla Simone. "Musíte se starat o-"
"Ne," řekl Bill. "A jestli je to sobecké, pak… pak jsem sobec."
"Pojďme." Tom strčil do Billa a táhnul ho ke dveřím. "Prostě vypadneme."
"Myslím, že to nemůžu zastavit," řekla Simone. "Vím, že nemůžu. Ale nemůžu vás ztratit."
"Budeš nás akceptovat?"zeptal se Tom.

Simone se jen podívala na podlahu, neřekla ani slovo, ani se nepohnula.

"Ahoj, mami," řekl Bill klidně. Tom neřekl nic, zatlačil do dveří a mířil pryč z párty.

Simone se opřela o zeď, polykala knedlík v krku a cítila se více opuštěná, než když ji i kluky před lety opustil manžel.

***

Dvojčata jela v tichosti asi dvě hodiny. Bill byl schoulený na sedadle spolujezdce v Tomově novém SUV a Tom jel s napjatými, téměř bílými, klouby.

Byly to skoro dvě hodiny, co opustili dům, opustili večírek, a oba se cítili prázdní.

"Zastav," zamumlal Bill. "Je mi špatně."
"Opravdu?" Tomův hlas se zadrhnul, tak dlouho nemluvil. Pohlédl na Billa, vypadal bledě. "Dobře, vydrž."

Sjel z dálnice na tmavé odpočinkové místo. Pár minut seděli, nemluvili, a když si Bill objal nohy, stáhl si rukáv od saka a zíral na nové tetování na předloktí.

Tom se naklonil, velmi tiše, a políbil ho.  
"Líbí se mi, opravdu,"  řekl a podíval se na tetování. "Je to trefné."

Bill se usmál a přitulil se k Tomovi. "Myslíš si, že máma nás někdy v pohodě přijme?"

Tom nevěděl a bál se toho. "Bille, já…"

"Já vím," řekl Bill. "Uvidíme ji znovu?"

Tom přikývl. "Samozřejmě,  že uvidíme." Nebyl si jistý, jestli to byla pravda, ale musel to říct, aby Billa uklidnil. Držel Billovu paži a znovu políbil tetování, nechal ven vyklouznout jazyk a olíznul mu předloktí. "Víš, opravdu jsme svobodní."

"Jak?" zeptal se Bill.

Tom vsál napjatou kůži na Billově zápěstí, lehce ho kousl do dlaně a potom bolavou kůži ošetřoval rty. "Protože řídíme naše životy, ne?  Prostě jsme odešli, když jsme chtěli. Nemusíme dělat nic, co nechceme, nejsme v kleci."

"Ale nikdo to nesmí vědět," řekl Bill smutně.

"To nevadí," řekl Tom. "Proč je to důležité?"

"Protože," řekl Bill. Odvrátil se od Toma. "Protože chci být schopný říct mámě všechno, chci být schopný jen… já nevím!"

"Bille…" Tomovi se potily ruce a pustil Billovu paži. "Vím, že to není snadné, bylo snad někdy?"

"Být s tebou je snadné," řekl Bill. Na tváři se mu objevil prostý úsměv. Najednou byl v Tomově vesmíru, přitulil se tak blízko, až Tomovi skončil na klíně. "Ty jsi nikdy nebyl problém," zašeptal proti Tomovým rtům. "Ty nikdy nebudeš problém."

Tom Billa jemně políbil a houpal jej v náruči. "My nemáme problém, ostatní lidé ho mají. Nezajímá mě, jestli je to špatné, protože svět je zkurvené místo, tak jako tak, jak to může někomu ublížit?" Pevně Billa stisknul a držel jej, až ho bolely ruce.

"Kurva," povzdechl si Bill do Tomova krku. "Ublížili jsme mámě, nikdy dřív jsem o tom nepřemýšlel."

"Proč bys jí měl ublížit?" zeptal se Tom. "Prostě tě miluju, proč by to mělo být tak špatné?"

"Nemělo by," řekl Bill. Hluboce proti Tomovi vydechl. Celé tělo mu roztálo, relaxovalo. "Ty jsi jediný člověk, který mi nikdy neublížil, jsi jediná osoba, kterou potřebuju."

"Bože, Bille, tak mě nikdy neopouštěj," řekl Tom, objímal Billa s divokou, zoufalou láskou. "Nikdy."

"Nikdy," opakoval Bill, choval Tomovu tvář, pevně ho tisknul.

Tom znovu políbil tetování.  "Pak budeme svobodní tak dlouho, jak dlouho budeme spolu."

Bill se zasmál a setřel z Tomovy tváře slzu. "V poslední době se z tebe stává holka," řekl Bill. "Nejdřív písnička, a teď tohle."
"Hej! Ta píseň ani zdaleka nebyla holčičí, když jsem byl střízlivý," bránil se Tom. "Nelíbila se ti?"
"Miluju ji," řekl Bill, "vážně. Měli bychom vymyslet slova, dát to na CD."
"Nejsem si jistý," řekl Tom. "Bylo to jen pro tebe."
"Udělám to," řekl Bill, zamrkal. Tvrdě Toma políbil, hladil ho na zadní části krku a vsál jeho spodní ret. Tom zasténal, svíjel se na sedadle, aby Billa dostal blíž. Houpali se spolu, a když se Bill odtáhl, usmíval se.
"Pojďme do opravdu drahého hotelu," řekl Bill. "Se zatraceně obrovskýma postelema a pokojovou službou a…"
"Nemůžeme si to dovolit."
"Je nám osmnáct," odpověděl Bill. "Můžeme si dovolit cokoliv kurva chceme."
"Okay," souhlasil Tom. "Který hotel?"
 "Ten v Berlíně, který miluješ, však víš. Ten s velkou vanou a opravdu dobrými vaflemi." Bill se opřel a škubnul sebou, když narazil na volant. "Hmm, dal bych si nějaké opravdu dobré vafle."

Po dalším polibku Bill sklouzl zpět na sedadlo spolujezdce a Tom opět nastartoval auto. Bill se díval z okna a pozoroval, jak se objevují světla z města.  
"Bille," zamumlal Tom.
"Hm?"
"Omlouvám se, že jsem tam byl tak naštvaný, ale když tě uhodila…"
Bill zavrtěl hlavou. "Nebolelo to, ne jako to ostatní."
"Od teď to bude lepší."
"Bude?"
Tom se podíval na Billa a zamračil se. "Pokud ne, stále ještě mám tebe, tak co na tom záleží?"
"Hm," zamumlal Bill, podíval se zpátky na Toma a usmál se. "Vždycky jsi mě měl."

Tom obrátil pozornost zpět k silnici a ucítil ne tváři Billovu ruku. Opřel se do toho doteku, cítil teplo a uvolnění.  
Nikdy neměli nikoho, kromě  sebe navzájem, ne doopravdy, a dokud byli ve svém malém světě, byli v bezpečí. Celý zbytek světa mohl zmizet, nevadilo by jim to.

Byla to dvojčata proti všem ostatním a poprvé vyhráli oni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama