Těšte se na DRACHEN SEELE 7. ;))))))

Tommy *w*

Don't Tell Mom 12.

17. listopadu 2010 v 21:43 |  Don't Tell Mom/ cynical_terror & undrockroll
autor: cynical_terror & undrockroll


Bylo ráno a Tom, úplně  střízlivý a s mírnou kocovinou, by se nejradši něčím praštil do hlavy za to, jak byli s Billem neopatrní. Nejen noc předtím, ale pokaždé. Byli tak neopatrní, doma, v autobuse, v klubech…
Tom sledoval, jak Bill spí  hlasitě ve své posteli a zavrtěl hlavou. Jejich vlastní  matka to věděla, a teď to mohl vědět taky Gustav. Zřejmě  ztráceli kontrolu nad situací. Tom se chtěl cítit hůř, chtěl mít provinilý nebo zahanbující pocit, ale velká část z něj se nemohla cítit špatně za to, jak moc chtěl svého bratra.  
Je to tak špatné, že to nemohl vždycky skrýt?

"Jo, to je," zamumlal si pro sebe. Povzdechl si a než vstal, rukou jemně pohladil Billovo dlouhé tělo. Rozhodl se jít dolů na snídani brzy.

Nebyl hladový, ale věděl, že Gustav bude.

Oblékl se a umyl, dal Billovi pusu na břicho a zamířil dolů do jídelny. Nervózně  si popotáhl čepici, když jel výtahem dolů. Co se chystal udělat?
Tom se bál, že by všechno přiznal, jen aby to mohl někomu říct. Nebyl přesvědčený, že Gustav by byl na jejich straně, ale všechno to schovávání kolem něj bylo opravdu na pováženou.

"Dobré ráno," řekl Tom, když vešel do jídelny. Gustav seděl u stolu s novinami a talířem vaflí.
"Oh, ahoj," odpověděl Gustav. Položil noviny a ukázal na židli. "Posluž si. Bezplatná kontinentální snídaně."
Tomovi se podařilo usmát. "Zajisté."
"Vstal jsi brzy." Gustav se naklonil dopředu. "Máš něco na srdci?"
"Ne!" Tom se odvrátil, předstíral, že si vybírá snídani. "Proč?"
Gustav se zhluboka napil džusu. "Já nevím, Tome."

Bylo to tady, ten tón. Tom si byl okamžitě jistý, že Gustav něco ví. Snažil se uklidnit, uvolnit ramena a být v pohodě.

"Ty hotelové postele jsou strašné."
"Moje je v pořádku, ale já mám celou postel pro sebe," řekl Gustav a opět se začetl do novin.
Tom se kousl do rtu. Co to mělo znamenat? Rozhodl se to ignorovat a popadl něco k jídlu, i když měl pocit, že bude zvracet.

"Takže," řekl Gustav, schovaný za novinami. "Jak se má Bill dneska ráno?"
Tom upustil bagetu, kterou držel. "Jak to mám vědět?" Ne, tohle nebyla vhodná obrana.
"Máte společný pokoj," řekl Gustav mírně. "Stejně, jako Georg a já, ne?"
Tom přikývl a pak řekl: "Jo, ale on spal, když jsem odešel. Ehm. Byl v noci opravdu opilý, víš?"
"Oba jste byli," řekl Gustav. "Muší váhy."
Gustav se zasmál a Toma to trochu uklidnilo. "Ehm, jo, skoro na nic si nevzpomínám,"  lhal Tom. "Nebyl jsem moc trapný, že ne?"
Gustav se opět zasmál. "Ach, běžně."

Tom zíral na svou snídani, v žaludku mu nepříjemně vířilo. "To je špatné, co?"

"Nic, co bych neviděl předtím." Gustav otočil stránku a odfrkl si. "Georg je stále v bezvědomí, nejspíš. Nebude ani schopný říct, že jsme v noci někde byli. Viděl jsi ho? Ležel v boxu s hlavou na stole."

Tomovi se podařilo slabě  se zasmát.

"Myslím, že měl co dělat sám se sebou," pokračoval Gustav.

Hrozný pocit v Tomově žaludku se zhoršil, opřel se a zcela vzdal pokus něco sníst. Gustav měl hlavu stále zabořenou v novinách a Tom zoufale chtěl vidět jeho tvář. Noviny byly mezi nimi jako zeď. Bylo to frustrující.

"Ale víš," řekl Gustav a podíval se přes noviny. "Všichni bychom měli být opatrnější v tom, jak moc pijeme, možná. Některé věci se mi zdály normální, a některé ne."

Tom se na Gustava opatrně  podíval, neuhnul pohledem. "Jako co?"

Noviny se opět zvedly a Gustav řekl: "Ty víš."
"Já?"
Gustav se zasmál, dělal to tohle ráno často. "Doufám, že ano. Mimochodem, to je důvod, proč  jsi přišel tak brzy?"
"Ehm, já…"
"Protože jenom my bychom měli vědět," řekl Gustav.
"My?"
"Nejsi hlupák, Tome. Tak se tak přestaň chovat. Nemyslím si, že hraním hloupého komukoliv pomůže," řekl Gustav ostrým tónem. "Jen… tolik nepij, ano? Nebudeme vždycky nablízku-"
"Okay," řekl Tom rychle, vstal a odstrčil snídani. "Můžeš si vzít ten zbytek, já půjdu… Jo."

"Tak později," řekl Gustav stroze.

Tom odešel tak rychle, jak jen mohl. Šel přímo do pokoje, a jakmile se ocitl uvnitř, Bill jej přepadl.

"Tomi," vydechl Bill, obtočil ruce kolem Tomova krku. "Kam jsi šel? Je tak brzy."
"Šel jsem se dolů nasnídat s Gustavem," řekl Tom a jemně odstrčil Billovy všetečné ruce.
Bill vypadal trochu dotčeně.  "Ach, opravdu? A jak bylo?"

Tom se posadil a otřel si čelo pod čepicí. Nemohl se na Billa podívat. I v soukromí svého pokoje měl pocit, jako by je někdo pozoroval. Jen si krátce povzdechl a otočil se na televizi.

"Bylo to fajn."

***

O několik týdnů později přijela dvojčata domů na oslavu matčiných 40. narozenin. Sousedé pro Simone uspořádali večírek, a ačkoliv to mělo být překvapení, Simone o tom přesto věděla několik týdnů.  
Bill a Tom seděli na pohovce v obývacím pokoji sousedů a sledovali dění na párty. Každý měl v ruce svůj drink a cítili se neuvěřitelně nepohodlně.  
Tom se zhluboka napil a ukradl si pohled na Billa. Jeho malý bratr byl stočený do klubíčka, nohy měl složené pod tělem a zíral nepřítomně před sebe. Každou chvíli k nim přišel někdo z rodinných přátel a říkal jim, jak je hezké, že se jim podařilo přijít. Jako by to byla nějaká obrovská oběť, ukázat se na narozeninách své matky.  
Bill zazíval a položil sklenku na stůl za ním. Tom jen přikývl. Bill se posunul blíže k Tomovi a Tom se napjal. "Jak dlouho tu budeme muset zůstat?"

"Kluci, nepřemýšlíte už nad odchodem, že ne?" Simone se k nim přiblížila, byla samý úsměv a v ruce měla sklenici vína. Tom ji takto uvolněnou neviděl už věky. "Ještě jsme ani nekrájeli dort, a taky jsem slíbila Laře, že ji přijdeš pozdravit." Podívala se vyčkávavě na Toma a Bill se zamračil.

"Lara?" zeptal se Bill. "Myslíš ze školy?"

"Ano," řekla Simone, její úsměv ochaboval. "Pamatuješ si Laru, Tome? Tancoval jsi s ní na školní slavnosti. Vzpomínám si, že jsme tě skoro dostali do obleku."

Tom bojoval s nutkáním, aby protočil oči. "To bylo před lety, mami. Já nevím, jestli chci, aby-"

"Ach! Tady je!" vykřikla Simone, chytila překvapenou dívku a přitáhla ji k sobě. "Laro, právě jsme si povídali o tom, jak jsi s Tomem tancovala."

Lara zčervenala a sklopila hlavu. "Ach to… ehm, pravděpodobně si to nebudeš  pamatovat," řekla.  
Tom chtěl mámu zabít, ale měla narozeniny, tak se pokusil usmát. Nebyla to dívčina vina, že jeho matka byla blázen, a ona byla docela hezká. Samozřejmě o ni neměl zájem.

"Posaď se," řekla Simone. "Bille, posuň se kousek, miláčku."

Bill vzhlédl k Simone se zmatkem v očích, ale odsunul se od Toma, aby Lara mohla sedět mezi nimi.  
"Pamatuju si ten tanec,"  řekl Tom, když se k němu obrátila. "A jak se… ehm… máš?"

"Opravdu dobře, už mám skoro dodělanou školu," odpověděla Lara, ve tvářích stále mírně narůžovělá. "Už to tam není stejné bez tebe. Bez vás obou," dodala rychle.  
"Bože, zasraná škola,"  řekl Tom se smíchem. "Vážně. A jak je… jak se jmenovala? Paní Bauerová?"

"Ona je tak tlustá," rozesmála se Lara. "Oh! No, ona měla dítě, ale nikomu to nemohl říct, protože…"

"Správně, správně,"  řekl Tom se širokým úsměvem. Pohlédl na Billa. Jeho mladší bratr zíral na podlahu a pohrával si s brčkem.  
"Každopádně, spousta dívek se mě pořád ptá, jak se máš, co máš rád," řekla Lara. "A já jsem ráda, že to nevím. Bylo to před lety."

Tom si začínal uvědomovat, že to byl víc než jen tanec s Larou. Měli spolu rande, vlastně se mu líbila. "No, já jsem stejný," řekl tiše. "Jako vždy."

"Opravdu?" Usmála se a rezervovaně naklonila hlavu.

Bill si povzdechl, zvedl se a mířil ven z místnosti. Simone ho sledovala a kousala se do rtu.

Tom se otočil zpět k Laře a svraštil obočí. Měl Laru rád, ale vždycky miloval Billa. "Uvidíme se později," řekl jí spěšně, vstal a nesledoval bratra.

Bill šel přímo do kuchyně  a plížil se k zadním dveřím, Tom jej téměř chytil, kdyby neucítil ruku na svém rameni.

"Tome…"

Tom se obrátil k matce a nahrbil se pod jejím rozzlobeným pohledem. Už se neusmívala a Tom se téměř styděl, že ji znepokojil na její narozeniny. Ale pak si vzpomněl, proč byla naštvaná a zamračil se na ni.  
"Co?"
"Můžeš tu na chvíli zůstat?" zeptala se Simone. "Prosím?"
"Ale mami, Bill je-"
"Půjdu si s ním promluvit," řekla pevně. Tom se snažil protestovat, ale pevně ho chytla za ruku. "Jsou to moje narozeniny, prosím."

Tom si jen povzdechl. Nechtěl se vzdát, ale nedokázal se přimět, aby s ní nesouhlasil. "Dobře, ale nezůstanu celou noc a ne… Neříkej Billovi nic o…"

"Vrať se a mluv s tou dívkou," bylo vše, co Simone řekla a věnovala mu tak přísný pohled, že jen rozšířil oči a otočil se, aby se vrátil. Simone si povzdechla, věděla přesně, co se děje. Věděla, že má nad tím malou kontrolu a nechtěla prozradit Tomovi, že si chce s Billem promluvit přímo o jejich situaci.

Potřebovala něco udělat.

***

Simone šla přes trávník přímo do svého domu. Viděla Billovy boty v hale. Zvedla je, ze zvyku, a pak šla nahoru do Billova pokoje.

"Billy," řekla tiše, když zatlačila do dveří. Uviděla, že je jeho postel prázdná a hruď se jí sevřela. Bez dalšího přemýšlení šla přímo do Tomova pokoje a otevřela dveře.

Bill byl schoulený v Tomově posteli, zamotaný do pokrývky a otočený zády k ní.

"Tomi?" řekl tiše.

Simone si povzdechla. "Bille."

"Mami?" Bill se převalil, rychle se posadil a promnul si tvář. Oči měl napuchlé a vypadal unaveně, make-up měl rozmazaný. Vstal z postele a postavil se.

"Posaď se, Billy." Billovi klesla ramena a posadil se na kraj postele.

"Vadilo by ti, kdybych si sedla?" Bill pokrčil rameny a Simone se k němu připojila na matraci. "Co se tam stalo?" zeptala se opatrně.

Bill se odvrátil. "Necítil jsem se dobře a nechtěl jsem ti kazit večírek."

"Bille, řekni mi pravdu." Nechtěla na něj tlačit, ale potřebovala si s ním promluvit. Potřebovala vyřešit pár věcí, potřebovala se cítit lépe ve vztahu s Billem.

"Mami," zafňukal Bill. "Ta holka, Lara, byla největší potvora na škole, polovina z… většina z těch dětí byla. Bylo těžké s nimi vyjít." Bill věděl, že to byla jen polovina pravdy, ale nechtěl vysvětlovat matce, že ho rozrušil pohled na jeho bratra s dívkou. Věděl, že Tom ji nechtěl, v tom si byl jistý, jen se mu nelíbilo, jak ji dávala matka dohromady s Tomem.

"Musíme si promluvit, miláčku," řekla Simone po několika okamžicích tíživého ticha.  
"Proč?" zeptal se Bill. "Co mi potřebuješ říct?" Byl nervózní a nevěděl proč, jen věděl, že ještě nikdy neviděl mámu se na něj takhle dívat. Vypadala… jako by ho litovala.

"Nemůžeš být na Toma naštvaný," řekla Simone klidným hlasem.

"Mami, to není tím, řekl jsem ti, že já-"

"On tady nebude vždycky pro tebe!" štěkla Simone. Snažila se uklidnit, ale cítila, jak ji emoce přemáhají. "On bude mít svůj vlastní život, Bille! Rodinu, manželku, děti. A ty taky! Vy dva potřebujete… jít dál."

Bill na ni mohl jen zírat. "Co?"

"Já vím, ty si myslíš, že budete vždy spolu, ale zlatíčko, takhle to nefunguje," řekla Simone. Položila mu ruku na rameno a stiskla. "Je to krásná myšlenka, ale nerealistická."

"Neříkej to," řekl Bill a cítil, jak ho štípou oči. Odtáhl se od své matky a držel si ruku na hrudi. "Tom nebude…"

"Ublížíte si navzájem, když budete takhle pokračovat," řekla. "Nenecháš ho žít svůj život."

Bill se od ní odvrátil, cítil slzu na tváři. "Miluju ho," zašeptal.

Simone ho hladila po zádech a jemu z toho bylo zle. "Pojďme zpátky, ano, drahoušku?"

Bill se přikrčil a zavrtěl hlavou. "Nemůžu. Promiň, mami, ale podívej se na mě. Nemůžu se tam vrátit. Jsem moc unavený a…"

Simone se podívala na svého syna, vypadal naprosto mizerně, a přestože Simone chtěla být ta, která Billa zatlačí do normálu, prostě nemohla. Ne dnes večer. "Bille, přeju si, aby sis to rozmyslel. Dvacet-devět mi bude jen jednou," řekla a šťouchla do něj.

Bill se trochu usmál. "Veselé  narozeniny, mami."

Simone přikývla, vstala a láskyplně ho pohladila po vlasech. "Líbí se mi to,"  bylo to poslední, co řekla, myslela tím vlasy. Bill se jen slabě usmál.

Odešla se zklamaným pocitem, že se nic nevyřešilo.

***

Bylo kolem půlnoci, když  byl Tom nakonec schopný vstát a odejít z večírku. Unaveně šel nahoru do pokoje, protože věděl, že tam bude Bill. Viděl, jak Bill spí na jeho posteli a srdce ho trochu zabolelo.
Lehl si vedle něj, přitulil se a pohladil jemně jeho černé nepoddajné vlasy. Bill se okamžitě probudil, otočil hlavu a zazíval. "Mami?"

Tom ho objal kolem pasu a stiskl. "To jsem já, idiote."

"Já vím, nevoníš jako máma. Páchneš jako Tomi."

Tom se zasmál, sklonil hlavu a políbil ho na krku. "Jsi v pořádku? Snažil jsem se jít za tebou, ale máma šílela, chtěl jsem odejít dřív, ale…"

Bill se přitulil blíž. "Jsem v pořádku," řekl. "Jen máma byla divná."

"Divná?" zeptal se Tom. "Co říkala?"

"Uf." Bill se posunul ještě blíže, dokud mezi nimi nebyla žádná mezera. "Říkala nějaké hovadiny o tom, že se oženíš a opustíš mě."

Tom se dotkl Billových rtů  svými vlastními v nejměkčím polibku. "Bille…"

"Ale to se nestane,"  řekl Bill. "Myslím… že?"

Tom si jej k sobě pevně přitiskl. "Budu s tebou vždycky," řekl Tom razantním tónem.  "Neposlouchej mámu. Nechápe to. Nic neví."

"Možná, že ano,"  řekl Bill. Trochu se od Toma odsunul. "Proč by mi to všechno říkala? Ona… ona na mě křičela, Tomi. Ale ona nemůže vědět…"

Tom se kousl do rtu, cítil vinu. "Jo, prostě si myslí, že… nerozumí  tomu," dodal nepřesvědčivě.

Bill chvíli mlčel a pak přitiskl rty na Tomovy, okamžitě polibek prohloubil na intimnější a vášnivější. Tom ho držel, dusil se vlastní vinou a políbil ho zpátky.

Když se Bill odtáhl, zafňukal. "Vždycky nám bude za zády, protože nic neví. Kurva, možná by bylo lepší, kdyby věděla. Jistě, nenáviděla by nás, ale nesnažila by se tě přede mnou dát dohromady s nějakou holkou."

"Snažila," řekl Tom tiše. Trochu se posadil, Bill na něj zíral tázavým pohledem. "Bille, musím ti něco říct."

"Chceš skončit? Opouštíš mě?" Bill se posadil, už hystericky. "Tome?"

"Ne, ne, ne," Řekl Tom pevně, posadil se a dotkl se Billova ramene. "Samozřejmě, že ne, Bille. Ježíši."

"No, já jen myslel…" Bill se dlouze nadechl a smutně se na Toma podíval. "Kurva, já nevím. Máma mnou opravdu otřásla."

Tom cítil vztek, těžce polkl a snažil se uklidnit. "Je špatná," řekl. "Měla by se kurva stydět za to, co nám dnes večer udělala."

"Já nevím."

"Já jo," odpověděl Tom. "Ona to ví, Bille. Zatraceně, ona to o nás ví."

Bill zavrtěl hlavou. "Ty se jen bojíš…"

"Ne, ona to ví. Mluvila o tom se mnou několikrát."

"Co?" Bill se zamračil, ramena mu poklesla a odtáhl se od Toma. "Jak?" Zamrkal, kousal se do rtu. "Jak? Kdy?"

"Před nějakou dobou,"  řekl Tom tiše. "Něco málo přes měsíc, možná. Pravděpodobně déle. Jsi v pořádku?"

"Tomi…" Bill se opřel, až jeho lopatky narazily do zdi, mírně se třásl. "Jak to zjistila?"

Tom svraštil nos. "Nemyslím si, že to opravdu chceš vědět…"

"Řekni mi to."

"Minule, když jsme byli doma a mysleli jsme, že jsme sami," řekl Tom tiše. "Nebyli jsme."

"Do prdele," zamumlal Bill. "Do prdele. Kurva, Tome, co budeme dělat?" Bill vypadal vyděšeně, celý se třásl. "Nemůžu tu zůstat, co si bude máma myslet? Nenávidí nás, nenávidí. Ach můj bože."

"Ale ne," řekl Tom. "Jen se bojí. Miluje nás."

"To je důvod, proč mi předtím nezavolala, že? Proč nezůstává blízko nás…" Bill se chystal začít plakat, ale Tom si ho k sobě přitáhl a políbil ho.

"Bille, musíš pochopit, že je naštvaná a zmatená," řekl Tom, když se stáhl zpět. "Ale to neznamená, že ti může říkat takové věci."

Bill se v Tomově náruči třásl. "Já se tak stydím, Tome."

Tom ho houpal v náruči a tišil ho. "Nestyď se za nás, prosím. Nikdo tomu nerozumí, ale to neznamená, že je to špatné."

"Ale to je špatné,"  řekl Bill. "Je."

"Bille…"

"Ty jsi můj bratr, Tome. Neměl bys být můj… já bych neměl… Ježíši! Nikdy nebudeš moct mít rodinu."

Tom ho stiskl tak silně, až  Bill vykviknul. "Neříkej to," řekl ostře. "Ty jsi moje rodina. Jediná rodina, kterou potřebuju."

"A co máma?" zafňukal Bill, cítil se tak zmatený.

"Máma se to bude muset naučit akceptovat," řekl Tom. Bill se zachvěl, Tom ho hladil po celých zádech. "Protože já nikdy nebudu moct být jen tvůj bratr. Nikdy."

"Proč jsi mi to neřekl dřív?" zeptal se Bill, relaxoval v Tomově náručí. "Nelíbí se mi, že sis to nechal pro sebe. To není fér."

Tom se lísal k Billovu krku. "Moc mě to mrzí, Bille. Sotva jsem to zvládl já, nevěděl jsem, co mám dělat. A máma byla tak rozzlobená, tak rozrušená. Nechtěl jsem, aby ti říkala to, co říkala mně."

"Co ti říkala?" Tom zavrtěl hlavou, ale Bill ho popadl za ruce a donutil ho se na něj podívat. "Řekni mi to, Tomi."

"Myslela si, že ti ubližuju a dělám ti… však víš, myslela si, že tě nutím." Tom sklopil pohled. "Nedělám to, že ne?"

"Tome, drž hubu," zamumlal Bill. "Samozřejmě, že ne."

"Ona mě obvinila."

Bill ho objal kolem krku a políbil ho. Ještě se třásl a stále bojoval s nutkáním vzlykat nahlas. "Tomi, já nevím… opravdu chci odsud pryč. Chci, abys mě vzal pryč. Můžeme jít do hotelu?"

"Můžeš si dovolit hotel?" Tom zvedl Billovu tvář a Bill svraštil nos. "Musíme tu zůstat. Neboj se, Bille. Máma ti nic neřekne, slíbila mi to."

"Přeju si, aby to udělala. Myslím, že se k tomu dnes večer chystala."

Tom zavrtěl hlavou. "Jestliže způsobila, že ses cítil tak, jak jsem se cítil já, tak vážně  budu…"

Bill ho políbil na rty a uhnízdil se mu do podpaží. "Pojďme někam."

"Nakonec stejně budeme muset k ní."

"Ne dnes v noci."

"Je pravděpodobně pěkně opilá, nemusíme ji vidět dřív než zítra," řekl Tom. Chtěl vzít Billa pryč, ale věděl, že musí zůstat. "Přál bych si, abys to nevěděl. Neměl jsem ti to říkat."

"Ne, chci to vědět,"  řekl Bill. "Nejsem naštvaný, že jsi mi to neřekl, ale už mi znovu nic nezatajuj, ano?"

Tom se zhluboka nadechl. "Ehm. Gustav to ví."

Bill vytřeštil oči. "Cože?"

"Neřekl to přímo, ale bylo to zřejmé," řekl Tom rychle.

Bill zasténal a padl zpět, tvář si schoval do dlaní. "Vsadím se, že to každý ví, Tome. Jestliže to ví máma a Gustav."

To už Tom nevěděl. Jen si zpátky přitáhl Billa a hladil ho po zádech. "Neboj se."

"Vezmi mě pryč," zašeptal Bill. "Jen teď. Vrátíme se a budeme se tím zabývat později, ale teď chci jít s tebou pryč."

"Bille…"

"Prosím." Bill se stočil do klubíčka a zabořil tvář Tomovi do hrudi. "Jen řekni okay."

"Okay," řekl Tom tiše a zavřel oči. "Nikdy tě neopustím, Bille."

Bill přikývl a odtáhl se zpátky, jeho hnědé oči byly lesklé a vlhké. "Přál bych si, abych s tebou mohl spát dnes večer."

"Pravděpodobně špatný nápad."

"Já vím." Bill se zamračil a vstal, třel se rukama nahoru a dolů. "Kurva, to je zima."

"Můžeš si vzít mou deku,"  řekl Tom.

Bill se trochu usmál. "Opravdu?"

"Jo, opravdu." Tom vstal a nakupil deku do Billovy náruče a objal jej. "Kriste, Bille."
"Co?"
"Já jen…"
"Já vím." Bill se naklonil a tiše Toma políbil. "Už si nenechávej věci pro sebe, Tomi."

Tom se něžně dotkl Billovy tváře. "Nebudu. Teď jdi do postele. Zítra budeme v hotelu a já udělám, co budeš chtít, ano?"
Bill zvedl obočí. "Cokoliv?"
Tom Billa šťouchl. "Jo, ale jen tehdy, pokud půjdeš spát."
Billova tvář se rozjasnila a naposledy políbil Toma na rty. "Dobrou noc, Tomi."
Tomovi se sevřelo srdce, když  se Bill otočil s jeho přikrývkami v náručí. "Dobrou noc, Bille."

***

Bill skopnul z postele své přikrývky a položil tam Tomovy. Byly měkčí než jeho vlastní. Stočil se do nich, mazlil se s nimi, cítil Toma všude kolem sebe.  
Zkurvený svět, oni budou v pohodě bez ohledu na vše.

Tom řekl na věky a Bill mu věřil. Zachumlala se hlouběji, vypnul světla a pokoj se ponořil do tmy.

Bill nevěděl, co znamená věčnost, ale myslel si, že to musí být něco teplého a měkkého jako tohle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama